Jak televize učila Itálii italsky: příběh Non è mai troppo tardi

Představ si, že po práci sedíš u televizoru a učíš se napsat vlastní jméno. Neprocvičuješ cizí jazyk: doháníš školu, do které jsi dřív nemohl chodit. Právě k dospělým, kteří neuměli číst a psát, mířil pořad Non è mai troppo tardi. Jeho název znamená „Nikdy není příliš pozdě“. Dnes si můžeš otevřít italské videolekce podle svého rozvrhu. Historie televizní výuky ale připomíná, že dostupný obraz a srozumitelný hlas mohou změnit, kdo se vůbec dostane ke vzdělání.

Učitel před kamerou a dospělí před obrazovkou

Rai uvedla první díl 15. listopadu 1960. Učitel Alberto Manzi pořad připravoval a uváděl ve spolupráci s tehdejším ministerstvem školství. Vysílání pokračovalo do roku 1968. Nešlo jen o sledování písmen na obrazovce: vzdělávací kurz měl dospělým pomáhat získat základní školní vzdělání. Podvečerní čas umožňoval sledovat výuku po práci. Existovala také společná místa sledování, protože vlastní televizor ještě nebyl samozřejmostí.

Při vyprávění potřebuješ rozlišit dvě činnosti. Manzi insegnava a leggere e a scrivere. Znamená „Manzi učil číst a psát.“ Naproti tomu Gli adulti imparavano a leggere. znamená „Dospělí se učili číst.“ Insegnare je učit někoho, imparare učit se něco. České „učit“ nás někdy svádí tyto role zaměnit.

Společná italština vedle místních jazyků

Televize přinášela společný mluvený vzor lidem z různých částí země. Manziho pořad přispíval k šíření standardní italštiny vedle místních dialektů. Dialekt tu neznamená chybně vyslovenou italštinu. Italské jazykové prostředí má vlastní historickou pestrost a místní variety mohou mít od standardu značný odstup. Navíc existuje regionální italština: italština s místními rysy výslovnosti, slovní zásoby nebo stavby vět.

Pro jednoduché vysvětlení se hodí La televisione portava l'italiano nelle case. „Televize přinášela italštinu do domácností.“ Věta In famiglia si parlava anche il dialetto. znamená „V rodině se mluvilo také dialektem.“ Slovíčko anche je podstatné: připouští soužití způsobů mluvy. Z těchto dvou vět neplyne, že pořad odstranil dialekty ani že před televizí nikdo italsky nemluvil.

Co víme a co si o tom myslíme

Přečti si tento nově napsaný informační medailon. Není to přepis vysílání: Il programma cominciò nel 1960. Era rivolto agli adulti che non sapevano leggere e scrivere. Secondo me, il suo titolo comunica fiducia. Oggi una lezione registrata permette di scegliere quando studiare. Česky: „Pořad začal v roce 1960. Byl určen dospělým, kteří neuměli číst a psát. Podle mě jeho název vyjadřuje důvěru. Dnes nahraná lekce umožňuje vybrat si, kdy studovat.“

První dvě věty obsahují historické informace, které ověříš v archivu Rai. Třetí je autorovo hodnocení a poznáš je podle secondo me, „podle mě“. Poslední popisuje možnost dnešního média, nikoli studijní výsledky všech jeho uživatelů. Nahrávku můžeš zastavit, ale sama ti nezaručí, že látku použiješ. Stejně tak výraz „důvěra“ není datum ani měřitelný počet absolventů.

Z obrazovky do vlastního studijního dne

Historický divák čekal na vysílání, dnešní student může vracet jednu větu a vybírat si téma. Přibylo však i rozhodování: čemu věnovat pozornost a kdy opravdu promluvit. Posso riascoltare la spiegazione prima di andare al lavoro. „Můžu si výklad znovu poslechnout před odchodem do práce.“ Dopo il video provo a scrivere tre frasi senza aiuto. „Po videu zkouším napsat tři věty bez pomoci.“ Druhá věta už pojmenovává konkrétní práci s látkou.

Při vlastním srovnání se zaměř na podmínky učení: pevný čas proti vlastnímu rozvrhu, společné sledování proti samostatné práci, možnost okamžitého opakování. Právě takové konkrétní dvojice dají krátkému textu obsah.

Zkus vlastní srovnání

Úkol má dvě části. V medailonu označ historickou událost a hodnocení. Potom napiš tři věty: jak se sledovalo dřív, jak se učíš teď a co ti zvolená možnost přináší. Vzor řešení: Il programma cominciò nel 1960 je doložená událost; il suo titolo comunica fiducia je hodnocení.

Možné srovnání zní: Gli spettatori seguivano le lezioni a un'ora fissa. Io studio con un video quando ho tempo. Mi è utile poter ripetere una frase difficile. „Diváci sledovali lekce v pevnou hodinu. Já se učím s videem, když mám čas. Pomáhá mi, že můžu zopakovat obtížnou větu.“ Všimni si, že závěr říká, co konkrétně pomáhá jednomu studentovi. Nemusí rozhodovat, která doba měla lepší výuku.

Vyber si z medailonu jednu větu a vysvětli, podle čeho poznáš informaci a podle čeho názor. Pak přenes stejnou pozornost do svého učení. V nabídce italských videolekcí najdeš další prostor pro poslech; při psaní vlastního srovnání se může hodit také přehled italské gramatiky.