Italština, která dává smysl. Článek po článku.
Každý článek vysvětlí jednu věc, ukáže ji na vlastních příkladech a nechá tě ji hned procvičit. Když budeš chtít jít dál, víš, kde mě najdeš. — Vasco
Italská abeceda v praxi: jak vyhláskovat jméno a rozumět písmenům
Na recepci řekneš své příjmení a člověk za pultem začne psát něco úplně jiného. V tu chvíli nepotřebuješ složitou větu. Potřebuješ znát názvy písmen a umět klidně opravit jediný znak.
Pět písmen, sedm samohlásek: italské a, e, i, o, u pro české ucho
Objednáváš broskev, nebo mluvíš o rybolovu? Italské pesca může při stejném zápisu znamenat obojí. V tradičním výslovnostním vzoru rozdíl nese otevřené či zavřené e.
Ciao, chiave, gelato, spaghetti: kdy jsou c a g měkké a tvrdé
Na jídelním lístku vidíš gelato, spaghetti a cioccolato. Každé slovo má c nebo g, ale číst je pořád stejně by nefungovalo.
Pesce není pesche: jak číst sc, sci a sch
V obchodě chceš rybu, ale ukážeš na broskve. Rozdíl mezi pesce a pesche je drobný jen na papíře. Jediné h změní š na skupinu sk.
Gnocchi, bagno, famiglia: zvládni italské gn a gli
Ve standardním výslovnostním vzoru nezní gnocchi jako gnoči a famiglia se nečte jako české familja s italskou koncovkou.
Pala, nebo palla? Proč v italštině záleží na délce souhlásek
„Je drahý“ a „je to vůz“ nejsou zprávy, které by sis chtěl plést. V italštině je od sebe může oddělovat jediná délka: caro a carro. Zdvojená souhláska tedy není ozdoba ani důrazné psaní.
Rosa, sconto, zero, pizza: co se skrývá za italským s a z
Italské pizza už znáš, přesto by české z uprostřed slova znělo cize. Písmeno z totiž v italštině obvykle zastupuje složitější souhlásku podobnou c nebo dz.
Italský přízvuk není vždy na první slabice: od tavolo k città
České slovo začínáš přirozeně důrazněji, a tak stejný návyk snadno přeneseš do italštiny. Jenže tavolo, telefono a città nemají přízvuk na stejném místě.
Perché, caffè, è a e: kdy italština potřebuje psaný přízvuk
Napíšeš e místo è a ze slovesa „je“ vznikne spojka „a“. Jedna malá značka tedy může rozhodovat o stavbě celé věty. Italský psaný přízvuk se neřídí českou délkou samohlásky.
Un'amica, un amico, qual è a un po': apostrof bez hádání
Proč má un'amica apostrof, ale un amico ne? Obě spojení přece začínají před samohláskou. Samotný pohled na další písmeno tedy nestačí.
Piano, paese, farmacia: kdy dvě samohlásky tvoří jednu slabiku
Dvě samohlásky vedle sebe ještě neznamenají dvě slabiky. Piano vyslovíš ve dvou, paese ve třech a farmacia ve čtyřech. Počítání podle písmen by tě pokaždé dovedlo jinam.
Chi sei? Dove vai? Otázky a intonace italské věty
Domani parti. Říkáš někomu, že zítra odjíždí. Domani parti? Zjišťuješ, zda zítra odjíždí. Slova zůstala stejná, změnil se jejich účel a v řeči také způsob podání.
Il problema a la mano: jak poznat rod italského podstatného jména
Česky je ruka ženského rodu a problém mužského. Italština má la mano a il problema, takže se český odhad tentokrát trefí, ale italská koncovka tě může zmást přesně opačným směrem.
Casa, case, problema, problemi: italský plurál a jeho pravopis
Zařizuješ dva stejné byty. Z jedné židle budou dvě, z jedné skříně dvě a z jednoho problému klidně také dva.
Uovo, uova a bracci, braccia: nepravidelné plurály, které mají smysl
Jedno vejce je un uovo, dvě vejce due uova. Nezměnila se jen koncovka, ale také rod: ilustruje ho spojení le uova fresche. Některé italské plurály si proto zaslouží celou vlastní dvojici.
Un caffè, due caffè: jména, která se v množném čísle nemění
Objednáš un caffè, pak si kamarád přisedne a potřebuješ due caffè. Samotné jméno se nezmění. To však neznamená, že italština v takové větě počet nepozná.
Insegnante, attrice, architetta: jak pojmenovat osoby a profese
Na vizitce čteš architetta, v seznamu účastníků la docente a v programu divadla attrice. Ženská pojmenování osob v italštině nevznikají pouhým přidáním essa.
Il, lo, l', i, gli, la, le: určitý člen krok za krokem
Na stole leží kniha a vedle ní batoh. Česky řekneš „podej mi knihu“, aniž bys před ni něco přidal. Italsky běžně doplníš člen: Passami il libro.
Un, uno, una, un': neurčitý člen od prvního představení po plurál
Na lavičce najdeš deštník. Nevíš, komu patří, a poprvé o něm mluvíš: C'è un ombrello sulla panchina. „Na lavičce je nějaký deštník.“ Právě tady přijde vhod neurčitý člen.
Del pane a delle mele: jak funguje dělivý člen
Chceš koupit chleba, trochu sýra a pár jablek. Ještě neřešíš gramy ani počet sáčků. Italsky můžeš říct Vorrei del pane, del formaggio e delle mele.
L'Italia, in Italia, parlare italiano: kdy člen použít a kdy vynechat
Proč řekneš L'Italia è bellissima., ale Abito in Italia.? Česky je v obou větách jednoduše Itálie. V italštině záleží na tom, jakou úlohu název právě má a do jakého spojení patří.
Una casa bella, due case belle: shoda přídavných jmen
Jeden pokoj je malý, dva pokoje jsou malé. V češtině změnu slyšíš automaticky. Italsky si potřebuješ pohlídat podobný řetězec: una stanza piccola, due stanze piccole.
Maglie rosse, scarpe blu: barvy a přídavná jména, která překvapí
V e-shopu jsou červená trička, modré boty a růžové šaty. Napíšeš maglie rosse, ale scarpe blu a vestiti rosa. Proč barva někdy mění koncovku a jindy zůstane stejná?
Un vecchio amico, nebo un amico vecchio? Co mění pozice přídavného jména
Potkáš kamaráda, kterého znáš od školy. Je mu třicet, takže „starý přítel“ neznamená vysoký věk. Italsky ti stejnou službu udělá un vecchio amico.
Bel giorno, bello zaino, begli occhi: krátké tvary bello a buono
Vidíš hezký batoh a chceš ho pochválit. Je to un bello zaino, ale hezký den je un bel giorno a hezké oči begli occhi. Slovo bello před jménem mění podobu podle následujícího zvuku.
Bene, buono, bravo a bello: čtyři různé způsoby, jak říci dobře
Dojíš oběd a chceš říct, že byl dobrý. Pak pochválíš průvodkyni a výhled z terasy. České „dobrý“ ti poslouží skoro všude, ale italština sáhne po různých slovech: buono, bravo, bello.
Più grande di, meno caro, bello come: jak italsky porovnávat
Dva pokoje vypadají lákavě. Jeden je větší, druhý levnější a oba jsou stejně tiché. Přesně taková rozhodnutí se v italštině popisují pomocí più, meno, come a quanto.
Bellissimo, nebo il più bello? Dva italské superlativy
V recenzi napíšeš, že pokoj byl krásný. Bellissimo zní jako nadšené „nádherný“. Il più bello už tvrdí něco jiného: ze stanovené skupiny byl nejkrásnější.
Migliore, meglio, ottimo: nepravidelné srovnávání bez záměn
Káva je lepší, obsluha pracuje lépe a dort je výborný. Česky jsou si tyto soudy blízké. Italsky potřebuješ rozlišit migliore, meglio a ottimo.
Il mio libro, la sua casa, le loro chiavi: italská přivlastňovací slova
Na konci lekce zůstanou na stole klíče, kniha a telefon. Čí je co? Italsky ti pomohou il mio libro, „moje kniha“, la tua borsa, „tvoje taška“, a le loro chiavi, „jejich klíče“.
Mia madre, i miei genitori, il loro padre: člen u rodiny
Ukazuješ rodinnou fotografii: Questa è mia madre. „Tohle je moje matka.“ Vedle ní stojí rodiče kamaráda: Questi sono i suoi genitori.
Questo libro a quel libro: jak správně ukazovat na věci
Stojíš před výlohou a ukazuješ na dvě tašky. Jedna leží přímo před tebou, druhá vzadu: Questa borsa o quella borsa?
Qualche giorno, alcuni giorni: jak vyjádřit několik
Penzion má ještě několik volných pokojů. Můžeš napsat qualche camera libera nebo alcune camere libere. Význam je podobný, ale číslo podstatného i přídavného jména se změnilo.
Molti amici, molto stanco: množství a míra bez chyb ve shodě
Na setkání přijde hodně lidí a po přípravě jsi hodně unavená. Italsky molte persone, ale molto stanca. Proč jednou koncovku změníš a podruhé ne?
Ogni, ciascuno, tutto, entrambi: každý, celý, všichni a oba
Každý dostane jednu kartu, celá skupina vytvoří plakát a oba lidé ve dvojici ho podepíšou. Česky třikrát mluvíš o lidech z téže skupiny, ale pokaždé jinak rozděluješ práci.
Lo stesso, un altro, gli altri: jak říci stejný a jiný
V hotelu chceš jiný pokoj, v restauraci ještě jednu porci a při výběru výletu zjistíš, že dva programy jsou stejné. České „jiný“ a „další“ se v italštině často potkají ve slově altro.
Io, tu, lui, lei, noi, voi, loro: kdy italské podmětové zájmeno zazní
Parlo italiano. Mluvím italsky. Kde se schovalo „já“? Nikam: italština ho v podobné větě obvykle nepotřebuje vyslovit.
A Roma, in Italia, a casa: základní předložky místa
Vado a Roma a Sono a Roma: v první větě do Říma jedeš, ve druhé už v Římě jsi. Italská předložka přesto zůstává stejná.
Di Roma, da Roma, da Marco: předložky di a da mají různé úkoly
Sono di Roma a Vengo da Roma přeložíš podobně: Jsem z Říma, Přijíždím z Říma. Jenže první věta říká, odkud jsi, zatímco druhá může říkat, odkud právě přijíždíš.
Con, su, per, tra a fra: malé předložky pro velký kus každodenní italštiny
Hrnek stojí na stole, mezi dvěma knihami leží tužka a vedle čeká dárek pro kamarádku. K tak obyčejnému popisu potřebuješ několik různých italských předložek.
Del, al, dal, nel, sul: jak spojit předložku se členem
Máš napsané a + il bar a chceš z toho udělat přirozené spojení. Výsledek není a il bar, ale al bar. V italštině se několik předložek s určitým členem pravidelně spojuje do jednoho slova.
In ufficio, nebo nell'ufficio? Kdy předložka potřebuje člen
Sono in ufficio říká, že jsi v kanceláři, často prostě v práci. Sono nell'ufficio di Marta už posluchače posílá do určité místnosti: do Martiny kanceláře. Rozdíl není jen v přilepeném členu.
Di sera, a maggio, in primavera: základní předložky času
Kurz začíná v květnu, lekce probíhá večer, pobyt trvá tři dny a odjezd je za týden. Česká časová spojení vypadají docela nenápadně.
Od zero do cento: italská čísla, která potřebuješ každý den
Recepční řekne ventotto a ty si máš zapamatovat pokoj 28. Za chvíli diktuješ telefon a potřebuješ vyslovit stejné číslice každou zvlášť.
Cento, mille, duemila, un milione: jak číst velká italská čísla
U údaje 2.350 už nestačí poznat jednotlivé číslice. Potřebuješ slyšet, kde jsou tisíce, kde stovky a co zbývá na konci: duemilatrecentocinquanta.
Primo, secondo, ventesimo: řadové číslovky od patra po století
Tre piani jsou tři patra, ale il terzo piano je třetí patro. Rozdíl mezi počtem a pořadím poznáš i v čekárně: tři lidé před tebou neznamenají, že jsi třetí.
Due euro e cinquanta, mezzo chilo: ceny, desetinná čísla a množství
Na cenovce stojí 2,50 €, na lahvi 0,5 l a na sáčku 250 g. Každý údaj obsahuje číslo, ale u pokladny je nepřečteš stejným způsobem.
Lunedì a il lunedì: dny, měsíce a roční období v kalendáři
Lunedì lavoro a casa může ve tvém plánu říkat, že v pondělí pracuješ doma. Il lunedì lavoro a casa běžně popisuje zvyk: v pondělí, tedy každé pondělí, pracuješ doma.
Il primo maggio a il 6 novembre: jak napsat a přečíst italské datum
Na přihlášce stojí 06/11/2026 a v pozvánce venerdì 6 novembre. V obou případech jde o šestého listopadu, ne o jedenáctého června.
È l'una, sono le due: hodiny, schůzky a jízdní řády v italštině
Na nádraží vidíš odjezd 18:45, kamarád navrhne alle sette meno un quarto a ty si potřebuješ ověřit, že mluvíte o stejném čase. Hodiny nejsou jen další seznam čísel.
Parlo, scrivo, dormo: jak postavit první italské sloveso
Ráno pracuješ, odpoledne píšeš a večer spíš. V češtině z koncovky poznáš, kdo činnost dělá. Italština ti nabídne stejnou oporu: parlo znamená „mluvím“, kdežto parliamo znamená „mluvíme“.
Giochi, paghi, mangi: pravopis přítomného času bez hádání
Tu giochi, io gioco. Jedno písmeno přibylo, ale sloveso se kvůli němu nestalo nepravidelným. Italština upravuje zápis, aby zachovala potřebnou výslovnost.
Capisco, ale capiamo: kdy se do slovesa vkládá -isc-
Rozumíš větě capisco, ale potom zaslechneš capiamo a hledáš ztracené slabiky? Oba tvary patří ke stejnému slovesu capire, rozumět.
Sono stanco, ho fame: essere a avere v každodenních větách
Je ti třicet, máš hlad a jsi unavený. V italštině pro tyhle tři věty potřebuješ dvě různá slovesa: Ho trent'anni. Ho fame. Sono stanco. Česky dvakrát saháš po „být“, italsky dvakrát po avere.
Sono felice, sto bene: jak skutečně rozlišovat essere a stare
Na hotelové recepci řekneš „Jsem unavený“ a možná tě napadne sto stanco, protože únava brzy přejde. V neutrální italštině ale použiješ sono stanco.
Vado, faccio, do: tři nepravidelná slovesa, která použiješ každý den
V sobotu jdeš na trh, uděláš oběd a předáš sousedovi klíče. Tři obyčejné činnosti, tři slovesa, jejichž nejčastější tvary neodvodíš jen z infinitivu: andare, fare, dare.
Vengo, esco, tengo: jak se vyznat v dalších nepravidelných tvarech
„Přijdu v šest, odcházím z práce v pět a nápoje mám v lednici.“ K domluvě setkání ti obyčejné pravidelné parlo stačit nebude. Potřebuješ vengo, esco, tengo, dico, bevo a jejich další osoby.
Posso, devo, voglio, so: možnosti, povinnosti, přání a schopnosti
Umíš plavat, ale dnes do bazénu nemůžeš. Musíš pracovat a večer se chceš učit. Italština každou z těchto zpráv postaví na krátkém slovese: so, posso, devo, voglio.
Mi piace nebo mi piacciono? Jak říct, co se ti líbí
Pizza ti chutná, ale houby nemáš rád. Italština v těchto větách nečasuje sloveso podle tebe: Mi piace la pizza. Non mi piacciono i funghi.
Studuji už rok a zítra odjíždím: co všechno umí presente
Studio italiano da un anno. Česky „Italsky se učím už rok.“ Událost začala dávno před dneškem, přesto v italštině stojí přítomný čas.
Mi alzo, mi preparo, mi vesto: zvratná slovesa v přítomném čase
Budík zvoní a ty vstáváš, myješ se a oblékáš. Italsky mi alzo, mi lavo, mi vesto. Krátké mi není ozdoba navíc: ukazuje, že činnost vztahuješ k sobě.
Mi lavo le mani a ci salutiamo: různé významy zvratnosti
Mi lavo a mi lavo le mani zní skoro stejně. V první větě ale myješ sebe, ve druhé svoje ruce. A když řekneš ci salutiamo, lidé se obvykle zdraví navzájem.
Ho parlato, sono partito: jak vytvořit passato prossimo
„Včera jsem pracoval, prodal staré kolo a večer odjel.“ Tři události můžeš italsky spojit pomocí passato prossimo: Ho lavorato, ho venduto la vecchia bicicletta e sono partito.
Fatto, detto, scritto: nepravidelná participia srozumitelně
Ho fatto una torta, ho letto una mail, ho scritto a Paolo.
Essere nebo avere v minulosti? Pomůcky, které mají své hranice
Po výletě chceš říct „Hodně jsem cestoval a večer jsem přijel domů“. V italštině bude ho viaggiato, ale sono arrivato. Obě činnosti souvisejí s pohybem, pomocné sloveso přesto není stejné.
C’è, ci sono, c’era: jak říct, že někdo nebo něco někde je
Otevřeš dveře bytu a chceš říct, co uvnitř najdeš: stůl, dvě židle, ale žádnou pohovku. Italština nabídne c'è un tavolo, ci sono due sedie, non c'è un divano.
Partito, partita, partiti: kdy se participio passato shoduje
Anna přijela, bratři přijeli a ty jsi přečetl dvě zprávy. V italštině se změní arrivata na arrivati, ale ve větě Ho letto due messaggi zůstane letto.
Mi sono svegliata: zvratná slovesa v passato prossimo
Budík nezazvonil a ty píšeš kolegovi: „Probudila jsem se až v osm.“ Italsky potřebuješ Mi sono svegliata solo alle otto.
Sono dovuto partire a ho dovuto lavorare: modální slovesa v minulosti
„Musel jsem odjet“ a „musel jsem pracovat“ začínají v češtině úplně stejně. Italsky ale můžeš říct Sono dovuto partire a Ho dovuto lavorare.
Sei mai stato in Italia? Passato prossimo pro životní zkušenosti
Sei mai stato in Italia? Neptáš se na konkrétní datum. Zajímá tě, jestli druhý člověk někdy v dosavadním životě v Itálii byl. Muže se zeptáš stato, ženy stata.
Parlavo, ero, facevo: jak se tvoří imperfetto
Da piccolo parlavo poco. „Jako malý jsem málo mluvil.“ Na konci parlavo uslyšíš část, která ti otevře celý nový čas: imperfetto. Jeho pravidelné tvary mají příjemně opakující se stavbu.
Da bambino andavo al mare: imperfetto pro zvyky a kulisy příběhu
Představ si prázdninovou fotku: otevřená okna, děti na dvoře a moře za domem. Když ji popisuješ, nepotřebuješ pokaždé vyjmenovat jednotlivé hotové události.
Ho dormito otto ore, ale dormivo: passato prossimo a imperfetto v kontextu
Ho dormito otto ore. „Spal jsem osm hodin.“ Dormivo quando hai chiamato. „Spal jsem, když jsi zavolal.“ V obou větách jde o spánek a oba děje jsou minulé.
Sapevo, ho saputo, volevo, ho voluto: stejná slovesa, jiný význam
Sapevo il suo nome a Ho saputo il suo nome ieri. V češtině rozdíl přeložíš přirozeně: „Věděl jsem, jak se jmenuje“ a „Včera jsem se dozvěděl, jak se jmenuje“.
Avevo già mangiato: trapassato prossimo jako minulost před minulostí
Dorazíš na nástupiště, ale vlak už odjel. Dvě minulé události potřebuješ seřadit: nejdřív odjezd vlaku, potom tvůj příchod.
Volevo un caffè: když imperfetto nemluví jen o minulosti
Stojíš u baru a říkáš Volevo un caffè, per favore, „Chtěl bych kávu, prosím“. Objednáváš si ji právě teď a minulý tvar tvoje přání zjemňuje.
Arrivò, disse, fecero: jak poznat a tvořit passato remoto
V příběhu narazíš na arrivò, disse, fecero a najednou ani známá slovesa nevypadají známě. Jsou to tvary passato remoto. Některé vytvoříš pravidelnou koncovkou, jiné potřebují změněný kmen.
Passato remoto dnes: romány, historie i živá řeč jižní Itálie
Ieri incontrai un vecchio amico. „Včera jsem potkal starého přítele.“ Ano, vedle ieri může stát passato remoto. Není vyhrazené jen panovníkům a událostem před staletími.
Appena ebbe finito: trapassato remoto při čtení
Appena ebbe finito, chiuse il quaderno. „Jakmile skončil, zavřel sešit.“ Znáš finire i chiudere, ale spojení ebbe finito působí nezvykle.
Parlerò, andrò, verrò: tvary futuro semplice bez zmatků
Domani parlerò con Luca. „Zítra si promluvím s Lucou.“ Budoucí čas poznáš na konci slova, ale právě jeho začátek někdy překvapí: z andare vznikne andrò, z venire verrò.
Domani parto nebo partirò? Plány, předpovědi a sliby
Kamarád se ptá, co budeš dělat zítra. Odpovíš Domani parto nebo Domani partirò. Obě věty mohou znamenat „Zítra odjíždím“ či „Zítra odjedu“.
Alle otto avrò finito: futuro anteriore a dokončená budoucnost
„V osm skončíme“ a „V osm už budeme hotoví“ se při plánování večera liší. První věta může označit samotný konec práce v osm. Druhá nás postaví do osmi hodin a ukáže výsledek: práce je hotová.
Sarà a casa, avrà perso il treno: futuro jako domněnka
Voláš kamarádovi, ale nebere telefon. Sarà in riunione. „Asi je na schůzce.“ Italský budoucí čas tu nepředpovídá, co se stane za hodinu. Nabízí vysvětlení současné situace.
Parlerei, vorrei, potremmo: jak se tvoří condizionale presente
Parleremo znamená „budeme mluvit“, ale parleremmo „mluvili bychom“. Jediné další m změní budoucí oznámení v podmiňovací způsob.
Vorrei, potresti, dovresti: zdvořilá přání, prosby a rady
Kávu si objednáš pomocí Vorrei un caffè. Když potřebuješ, aby někdo zavřel okno, můžeš ho požádat pomocí Potresti chiudere la finestra? Přání, žádost a rada se tak liší už začátkem věty.
Avrei voluto, sarei venuta: condizionale passato pro ohlédnutí
V neděli večer už víš, že výlet nevyšel. Chtěl jsi odjet dřív, kamarádka by byla přišla také a déšť vás nakonec zavřel doma. Právě na takové ohlédnutí se hodí condizionale passato.
Già, ancora, non ancora, non più: už, ještě a už ne
„Už jsi jedl?“ „Ještě ne.“ „A ještě pracuješ?“ „Už ne.“ Čtyři krátké české repliky potřebují v italštině čtyři různá spojení: già, non ancora, ancora, non più.
Il ministro sarebbe in partenza: kondicionál ve zprávách a doslechu
Il ministro sarebbe in partenza. V titulku to obvykle neznamená „Ministr by odjížděl, kdyby...“. Autor sděluje, že ministr údajně chystá odjezd, a nechává si odstup od pravdivosti zprávy.
Parla, prendete, dormi: imperativo pro tykání a skupinu
Taglia il pane. Prendete i piatti. „Nakrájej chleba. Vezměte talíře.“ U společného vaření slyšíš rozkazovací způsob každou chvíli, aniž by na sebe někdo musel křičet.
Va', fai, di', sii: nepravidelné rozkazy a jejich pravopis
Fa' attenzione! i Fai attenzione! znamenají „Dávej pozor!“ U některých nepravidelných rozkazů můžeš zvolit kratší nebo delší tvar. V tradičním zápisu je přípustné i krátké Fa attenzione!
Prego, entri. Cominciamo! Výzvy s Lei a noi
Na recepci zazní Prego, entri. U dveří na kamarády zavoláš Entrate! A když chceš vstoupit společně s nimi, řekneš Entriamo!
Non fumare, non correte: záporné pokyny a veřejné instrukce
Non fumare. Dvě slova mohou být zákaz na dveřích i pokyn kamarádovi. Jakmile ale stejnou větu adresuješ celé rodině, řekneš Non fumate.
Mangiare a aver mangiato: co vyjadřují dva italské infinitivy
Ve slovníku najdeš mangiare, v deníku můžeš napsat mangio. První slovo pojmenovává činnost „jíst“, druhé říká „jím“.
Cantante, seguente, laureato: participium jako slovesný tvar i běžné slovo
Una cantante famosa je „slavná zpěvačka“, ne zvláštní přítomný čas slovesa „zpívat“. Una porta chiusa znamená „zavřené dveře“, i když slovo chiusa znáš z minulého času.
Parlando, facendo, avendo finito: tvary gerundia krok za krokem
Parlando a avendo parlato nevypadají stejně a neukazují stejný vztah mezi ději. První je jednoduché gerundium, druhé složené.
Sto leggendo, stavo cucinando: průběh děje se stare + gerundio
Telefon zazvoní právě ve chvíli, kdy máš ruce od těsta. Sto cucinando, ti richiamo dopo. „Právě vařím, zavolám ti později.“ Spojení stare + gerundio zaměří pozornost na děj v průběhu.
Sto per partire: jak říct, že se něco stane každou chvíli
Vlak ještě stojí, ale dveře se zavírají. Il treno sta per partire.
Comincio a studiare, mi metto a lavorare: jak vyjádřit začátek
Kurz už běží, sešit máš otevřený a konečně začneš mluvit. Comincio a parlare. Když se po dlouhém odkládání pustíš do práce, hodí se spíš Mi metto a lavorare.
Continuo a leggere, smetto di leggere, finisco di leggere: průběh a konec
Zavřeš knihu, protože musíš vystoupit. Dočetl jsi ji? Vůbec ne. Jen jsi přestal číst. Právě tento rozdíl pomůže odlišit smettere di leggere od finire di leggere.
Číst, přečíst, dočíst: proč český vid nevybere italský čas za tebe
Ieri ho letto per due ore. „Včera jsem dvě hodiny četl.“ Passato prossimo, a přesto v českém překladu nedokonavé „četl“. Věta neříká, že jsi knihu dočetl do konce.
Penso che sia: jak vytvořit congiuntivo presente
Před cestou si přeješ, aby hotel měl výtah a vlak přijel včas. Italsky rychle narazíš na Spero che abbia... nebo Spero che arrivi... Tvar abbia není překlep místo ha.
Spero che sia arrivata: congiuntivo passato krok za krokem
Kamarádka napsala, že vlak už dojel. Odpovíš „Doufám, že jsi dorazila v pořádku.“ Přítomná je tvoje naděje, příjezd už však proběhl. Právě tento rozdíl vyjádří Spero che tu sia arrivata bene.
Pensavo che fosse: jak vytvořit congiuntivo imperfetto
Čekal jsi, že kamarád bude doma, jenže u dveří nikdo neodpovídá. Pensavo che fosse a casa. „Myslel jsem, že je doma.“ Italské fosse patří ke congiuntivu imperfettu.
Credevo che avesse capito: kdy potřebuješ congiuntivo trapassato
Soubor měl být odeslaný před poradou. Ty jsi o tom byl přesvědčený, ale kolegyně čekala na tvoje potvrzení. Credevo che l’avessi già mandato.
Penso, pensavo, ho pensato: jak spojit časy congiuntiva
„Myslím, že odešla“ a „Myslel jsem, že odešla“ dělí v češtině jediné sloveso. Italština rozliší i Penso che sia partita a Pensavo che fosse partita.
Indicativo, nebo congiuntivo? Rozhoduje víc než jistota
Mi dispiace che tu sia malato. „Mrzí mě, že jsi nemocný.“ Nemoc může být potvrzená lékařem, přesto věta obsahuje congiuntivo.
Voglio partire, voglio che tu parta: kdo je podmětem druhého děje
„Chci odjet“ a „Chci, abys odjel“ se liší tím, kdo má odjet. V první větě mluvíš o sobě, ve druhé žádáš odjezd jiné osoby.
Magari fosse vero! Congiuntivo jako přání, výzva a otázka
Telefon zazvoní právě ve chvíli, kdy čekáš, až se ozve kamarád, o kterém jsi dlouho neslyšel. Che sia lui? „Že by to byl on?“ Před větou nestojí žádné penso che, a přesto slyšíš congiuntivo.
Cerco qualcuno che sappia: congiuntivo ve vztažných větách
Hledáš spolubydlícího, který nekouří. Ještě nevíš, kdo to bude, a možná ani nevíš, zda se někdo vhodný ozve. Cerco qualcuno che non fumi.
Vorrei che venissi: přání po condizionale a jejich čas
Host dorazí pozdě a ty bys byl rád, kdyby příště přišel včas. Vorrei che arrivassi in orario.
Se piove, resto: reálné podmínky v italštině
Výlet ještě nemusíš rušit jen proto, že předpověď ukazuje déšť. Potřebuješ záložní plán: Se piove, andiamo al museo.
Se avessi tempo, verrei: představované situace dnes i zítra
Čas na další cestu zatím nemáš, ale představit si ji můžeš: Se avessi una settimana libera, andrei in Sicilia.
Se l’avessi saputo: co by se bývalo stalo jinak
Na nádraží zjišťuješ, že spoj odjel z jiného nástupiště. „Kdybych si byl přečetl zprávu, vlak by mi neujel.“ Italsky Se avessi letto il messaggio, non avrei perso il treno.
Se avessi studiato, ora saprei: smíšené podmínky mají svou logiku
Kurz jsi tehdy nedokončil a dnes tě mrzí, že nerozumíš rozhovoru. Se avessi studiato di più, adesso capirei meglio.
Lo vedo, la chiamo: přímá zájmena a neutrální lo
„Vidíš recepční? Ano, vidím ji.“ Čeština i italština umějí přestat opakovat stejné jméno, jen italské krátké zájmeno stojí jinde: Vedi la receptionist? Sì, la vedo.
Gli telefono, le scrivo: nepřímá zájmena podle italských vazeb
„Zavolám mu“ můžeš říct gli telefono i lo chiamo. Stejná česká věta, dvě italské vazby a dvě různá zájmena. Právě tady přestává fungovat vybírání podle české otázky komu.
Parlo con te, scelgo lei: kdy potřebuješ přízvučné zájmeno
„Vyberu ji“ a „Vyberu právě ji“ se liší jediným důrazem. Italsky můžeš přejít od La scelgo k Scelgo lei. Delší zájmeno není zbytečně roztažená verze kratšího.
Me lo dici, glielo porto: jak skládat dvě zájmena
Pošleš adresu kamarádce a ona se zeptá, jestli ji pošleš i jejímu bratrovi. Italština nechce v každé odpovědi znovu slyšet l’indirizzo a a suo fratello.
L’ho vista, gliel’ho mandata: shoda příčestí se zájmenem
Když mluvíš o odeslané fotce, řekneš Gliel’ho mandata, ať jsi muž, nebo žena: „Poslal jsem jí tu fotku“ či „Poslala jsem jí tu fotku“.
Lo puoi fare, puoi farlo: kam se zájmena ve větě připojují
Lo puoi fare i puoi farlo znamenají „Můžeš to udělat“. Dvě různé pozice zájmena, stejná běžná věta.
Ci vado, ci penso, ci credo: tři užitečné role ci
Ci scrive ogni settimana může znamenat „Píše nám každý týden“, zatímco ci abita znamená „Bydlí tam“. Stejné dvě hlásky tedy jednou označují lidi a podruhé místo.
Ne prendo due: jak mluvit o množství bez opakování
Prodavač se zeptá, kolik chceš broskví. Ne prendo quattro, odpovíš: „Vezmu si čtyři.“ Italština jedním ne připomene, o jakém ovoci je řeč, a počet nechá ve větě.
Ne parliamo, ne ho bisogno: ne místo di a da
Ci penso a che ne pensi? se obě točí kolem přemýšlení. První ale znamená „Myslím na to“, druhé „Co si o tom myslíš?“. Volbu malé částice určuje italská vazba a zamýšlený význam.
Ce l’ho, ce l’avevo: jak italsky říct mám to
Hai un cacciavite? „Máš šroubovák?“ Krátká odpověď zní Sì, ce l’ho, „Ano, mám ho“. Na první pohled je v ní zájmen nějak moc.
Me ne vado: jak funguje andarsene a jeho zájmena
Na návštěvě se zvedneš a řekneš Adesso me ne vado, „Teď už půjdu“. Hlavní zpráva zní, že odcházíš odsud; cíl nemusíš uvádět. Italské andarsene tak přidává k obyčejnému andare důraz na odchod.
Ce la faccio, ce l’ho fatta: farcela a další pevná zájmena
Dobíháš vlak a na poslední chvíli nastoupíš. Ce l’ho fatta! „Zvládl jsem to!“ V té větě nehledáš konkrétní ženský předmět, který jsi „udělal“.
Qui si vive bene: italské si bez konkrétního podmětu
Qui si dorme bene říká „Tady se dobře spí“. Nikdo přitom nevyjmenovává všechny hosty ani nepopisuje, kdo právě leží v posteli. Italština pomocí si mluví o lidech obecně.
Si vendono libri: kdy je si skutečně pasivní
Na výloze vidíš Si vendono libri usati: „Prodávají se použité knihy“. Proč vendono, když ses u neosobního si učil jednotné číslo? Protože knihy jsou v této větě gramatickým podmětem.
Ci si vede, si è arrivati: si se zájmeny a v minulosti
Ci si vede domani, „Uvidíme se zítra“, je běžné rozloučení. Proč tam Ital neřekne dvě si za sebou? A proč má minulá věta si è arrivati množné příčestí, ale jednotné è?
Il testo è stato corretto: pasivum s essere v běžném sdělení
Il tecnico ha corretto il testo a il testo è stato corretto dal tecnico popisují stejnou opravu. V první větě sleduješ technika, v druhé text.
La porta viene chiusa: proč má italština pasivum s venire
La porta è chiusa znamená „Dveře jsou zavřené“. La porta viene chiusa alle otto říká „Dveře se zavírají v osm“.
La domanda va firmata: pasivum s andare a význam nutnosti
La domanda va firmata není „Přihláška někam jde podepsaná“. Znamená „Přihlášku je třeba podepsat“. Andare spolu s příčestím tu vyjadřuje požadavek, podobně jako dover essere.
Faccio riparare la bici: když něco necháváš udělat
Riparo la bici znamená „Opravuji kolo“. Faccio riparare la bici znamená „Nechávám opravit kolo“. Rozdíl je zásadní: v druhé větě opravu zařizuješ, ale šroubovák může držet někdo jiný.
Il libro che leggo, la persona a cui scrivo: che a cui
La persona che scrive je „člověk, který píše“. La persona a cui scrivo je „člověk, kterému píšu“.
Il cui, la quale: přesné odkazy v delší italské větě
Píšeš medailonek firmy a ve větě stojí ředitel, jeho kolegyně a dcera. České „která“ i italské che mohou čtenáře poslat za nesprávnou osobou.
Chi arriva prima, chiunque voglia: vztažné věty bez jména
„Kdo přijde první, vyhraje.“ V italštině tu nemusíš hledat podstatné jméno, za které zavěsíš che. Celé „ten, kdo“ zvládne jediné chi.
Dice che, mi ha detto di: jak převyprávět cizí slova
Telefon skončil a kolega se ptá: „Co říkala?“ Nemusíš zopakovat každé slovo v uvozovkách.
Non so se verrà: nepřímé otázky nejsou podmínky
Non so se verrà. „Nevím, zda přijde.“ Italština tu bez potíží používá budoucí verrà, přestože před ním stojí se. Toto se totiž neuvádí podmínku, ale otázku schovanou uvnitř jiné věty.
Mi ha detto che abitava lì: souslednost časů v nepřímé řeči
V pondělí Luca slíbí: «Ti chiamerò martedì», „Zavolám ti v úterý.“ Ve středu o tom vyprávíš: Luca mi ha detto che mi avrebbe chiamato martedì. Luca mi řekl, že mi v úterý zavolá.
Quando arriverò ti chiamerò: italské časové věty
„Až přijedu, zavolám.“ Italsky klidně řekneš Quando arriverò, ti chiamerò. Budoucí čas je v obou částech věty zcela v pořádku.
Per capire, perché tu capisca: jak vyjádřit účel
Otevíráš okno, aby v místnosti nebylo horko. Posíláš příklady, aby jim studenti rozuměli. V obou případech vysvětluješ záměr, ale italština potřebuje vědět, kdo má navazující činnost provést.
Purché, a meno che, qualora: podmínka bez obyčejného se
„Pokoj si můžeš vzít, pokud přijedeš před osmou.“ Někdy stačí se. Jindy chceš říct „jen za podmínky, že“, „ledaže“ nebo „v případě, že“. Italština pro tyto odstíny nabízí několik spojení.
Anche se piove, benché piova: přípustka v několika podobách
Prší a přesto vyrážíš ven. Nebo teprve říkáš, že bys vyrazil, i kdyby pršelo. Česká slova „i když“ mohou tyto dvě situace přiblížit, italština je však potřebuje odlišit.
Siccome, quindi, così tanto che: příčina a důsledek v souvětí
Dodávka nedorazila. Proč? A co to způsobilo? Stejnou událost můžeš vyprávět od důvodu k výsledku nebo začít potížemi a důvod dodat.
Leggendo ho imparato: gerundio jako zkrácená vedlejší věta
Leggendo ho imparato molte parole. „Čtením jsem se naučil spoustu slov.“ Italské gerundio může zkrátit větu a říct, jak, kdy nebo proč se něco děje.
Dopo aver finito, credo di aver capito: složený infinitiv ve větě
Credo di aver capito. „Myslím, že jsem pochopil.“ Dvě krátká slova aver capito dokážou zachovat minulý děj bez dalšího osobního tvaru.
Arriva Giulia, pago io: slovosled mění důraz a novou informaci
Pago io. Dvě slova a hned je jasné: „Zaplatím já.“ Nejde jen o informaci, že někdo platí, ale i o převzetí účtu místo ostatních.
Qualcuno, nessuno, qualcosa, niente: neurčitá zájmena a italský zápor
Někdo klepe, ale když otevřeš, nikdo tam není. Italsky se od Qualcuno bussa dostaneš k Non c’è nessuno. Proč se v jedné záporné větě objeví non, zatímco Nessuno bussa ho nemá?
Meglio di quanto pensassi: jak v italštině porovnávat celé děje
Hotel byl lepší, než sis myslel, cesta trvala déle, než ukazoval plán, a průvodce mluvil, jako by město osobně založil. To už není jen porovnání dvou přídavných jmen.
Questo libro l’ho letto: proč Italové opakují předmět zájmenem
Questo libro l’ho letto. Doslova bys dostal „Tuhle knihu jsem ji četl“, ale přirozeně česky prostě „Tuhle knihu jsem četl“. Italské l’ tu není omylem přidaný předmět.
Jak popsat člověka: alto, castano, giovane a další přesná slova
Čekáš na člověka, kterého jsi ještě nepotkal. Zpráva říká, že je vysoký, má hnědé vlasy a vousy. Tři dobře vybrané údaje ti pomohou víc než dlouhé hodnocení vzhledu.
Simpatico není totéž co gentile: povaha a chování v italštině
Někdo tě při prvním setkání rozesměje, jiný ti ochotně pomůže s těžkou taškou. Oba na tebe mohou udělat dobrý dojem, ale italsky je nepopíšeš nutně stejným slovem.
Kdo je čí nipote? Rodina, příbuzní a italské vztahy mezi generacemi
Italský dědeček řekne mia nipote a jeho dcera použije stejné spojení o jiné dívce. Jednou mluví o vnučce, podruhé o neteři. Slovo nipote totiž pojmenovává dva různé vztahy.
Amico, conoscente, fidanzato a compagno: jak pojmenovat vztah
Představí ti někoho jako il mio fidanzato. Máš hned gratulovat k zasnoubení? Nemusíš. V současné italštině může jít prostě o partnera, se kterým dotyčný chodí.
Braccio, mano, gamba, piede: tělo bez českých zkratek
Zvedni ruku, polož ruku na stůl, obuj si botu na nohu. V češtině si vystačíš s rukou a nohou, italština ale rozlišuje paži od ruky a dolní končetinu od chodidla.
Casa, appartamento, stanza a piano: mapa italského bydlení
Bydlíš v bytě, ale řekneš sono a casa. Není v tom rozpor. Italské casa může být domov, bydlení i dům jako stavba.
Lavare, pulire, riordinare: domácí práce a věci, které při nich potřebuješ
Uklidit pokoj může znamenat dát knihy do police, utřít prach nebo umýt podlahu. Italština pro tyto činnosti nabízí různá slovesa.
Svegliarsi není alzarsi: slova pro běžný den od budíku po usnutí
Budík zazvoní v sedm, ale z postele se dostaneš až o čtvrt hodiny později. Italsky popíšeš dva různé okamžiky: mi sveglio a mi alzo. Právě takové malé rozdíly dělají popis dne srozumitelný.
Cibo, alimento, pasto a piatto: jídlo není vždy stejné slovo
Jídlo je na stole. Po jídle odcházíme. Tohle jídlo obsahuje rybu. Čeština použije třikrát stejné slovo, ale pokaždé popisuje jinou věc.
Frutta, verdura, ortaggi a legumi: co patří do které skupiny
V nákupním seznamu stojí uva, doma máš ale sáček rozinek. Je to správná surovina? Ne: uva jsou hrozny a uvetta rozinky. U ovoce a zeleniny často rozhoduje drobný rozdíl ve slově.
Cucinare a cuocere: rozuměj slovesům v italském receptu
Nakrájíš zeleninu, smícháš ji s jogurtem a podáváš. Jídlo jsi připravil, ale nic se tepelně neupravovalo. Italské cucinare se proto nekryje úplně se slovesem cuocere.
Dolce, salato, saporito a piccante: jak skutečně popsat chuť
Dvě polévky mohou být buone, dobré, a přesto chutnat úplně jinak. Jedna je výrazná, druhá jemná a krémová. Když přidáš přesné přídavné jméno, posluchač si jídlo dokáže představit.
Acqua, succo, spremuta a tazza: nápoje a jejich nádoby
Na stole stojí láhev vody, hrnek čaje a malý šálek kávy. Když pojmenuješ jen nápoje, část informace se ztratí. Když řekneš jen nádoby, nikdo neví, co v nich je.
Maglia, maglietta, maglione: oblečení, které se snadno plete
Všechny tři názvy začínají na magl, ale v obchodě tě nemusí dovést ke stejné polici. Maglietta je tričko, maglione svetr a maglia má širší použití.
Città, paese, quartiere a periferia: slovní mapa města
Kamarád říká, že bydlí in un paese. Může tím myslet malou obec, nikoli zahraniční stát. A když zmíní la periferia, neříká tím automaticky nic o bezpečnosti čtvrti.
Autobus, pullman, fermata a binario: slovní zásoba dopravy v souvislostech
Na tabuli vidíš binario 4 a na nástupišti čekáš na vlak. Proč údaj o odjezdu zmiňuje kolej? Protože italské binario a české nástupiště nejsou přesné protějšky.
Bosco, foresta, collina a riva: popiš krajinu přesněji
Na jedné fotografii je mírná zelená krajina s jezerem, na druhé strmé skály a úzké údolí. Obě můžeš pochválit jako belle, krásné, ale posluchač si rozdíl nepředstaví.
Pioggia, temporale, lampo a tuono: italština pro proměny počasí
Ráno mrholí, v poledne se vyjasní a večer zaburácí hrom. Když pro všechny tři chvíle použiješ jen piove, část příběhu se ztratí.
Fare sport, giocare a tennis a allenarsi: slovesa, vybavení a výsledky
Řekneš „hraju tenis“, ale „plavu“ a „sportuju“. Italština si také nevybere jedno sloveso pro všechny činnosti.
Suonare není giocare: koníčky, hudba, knihy a tvoření
Kytaru si můžeš vzít na večer s přáteli, deskovou hru taky. Česky použiješ v obou případech sloveso „hrát“, italsky se ale slovesa rozejdou.
Animali domestici a selvatici: zvířata podle vzhledu, pohybu a prostředí
„Má čtyři nohy, ocas a mňouká.“ Zvíře už skoro vidíš, i když jeho název ještě nepadl.
Studiare, imparare, insegnare: slovní zásoba školy a učení
Sedíš nad učebnicí hodinu. Znamená to automaticky, že už látku umíš? Právě rozdíl mezi „studuju“ a „učím se něco ovládat“ pomůže oddělit italská slovesa studiare a imparare.
Lavoro, mestiere, professione a impiego: mluv přesně o práci
Na otázku Che lavoro fai? můžeš odpovědět názvem povolání. Když ale někdo dodá Cerco un impiego, mluví spíš o hledání pracovního místa než o tom, co má vystudované.
Soldi, denaro, prezzo a resto: slova pro každodenní peníze
České „drobné“ mohou být mince v kapse, peníze na rozměnění nebo částka, kterou ti vracejí po zaplacení. Italsky to pokaždé nemusí být stejné slovo.
Caricare, scaricare, salvare: slovní zásoba digitálního života
Soubor máš v počítači, ale kolega ho stále nevidí. Možná jsi ho pouze uložil a zatím neodeslal.
Ambiente, rifiuti, riciclare a riutilizzare: zelená slovní zásoba bez zkratek
„Děláme to pro přírodu“ zní hezky, jenže co se skutečně změnilo? Znovu používáš sklenici, třídíš papír, nebo spotřebuješ méně vody? Italština umí každou z těchto činností pojmenovat zvlášť.
Contento, felice, deluso a dispiaciuto: najdi slovo pro svůj pocit
Získal jsi místo na kurzu, dokončil náročný úkol, nebo tě někdo nechal hodinu čekat? U všech tří situací můžeš říct, jak se cítíš, ale pokaždé sáhneš po jiném slově.
Sapere, conoscere a riconoscere: vědět, znát a poznat
Jeho tvář znáš z novin, víš, kdo je, ale nikdy jste spolu nemluvili. Přirozené je so chi è, „vím, kdo je“. Můžeš také upřesnit lo conosco dai giornali, „znám ho z novin“.
Sentire a ascoltare: slyšet, poslouchat i cítit
Slyšíš rádio, ale neposloucháš, co v něm říkají. Takovou situaci italština snadno vyjádří větou Sento la radio, ma non la ascolto.
Vedere, guardare a osservare: když se dívat nerovná vidět
Díváš se z okna, ale malého nápisu na protější budově nevidíš. Italština tu odliší guardare a vedere, aniž by jedno sloveso muselo být chybné.
Portare a prendere: přinést, vzít, vyzvednout a odvézt
Klíče leží doma, ty jsi v kanceláři a kolega se ptá, zda je přineseš. Budeš je muset nejdřív vyzvednout a teprve potom někam dopravit.
Dire, parlare, raccontare a spiegare: co přesně děláš slovy
Kamarád „něco říkal“. Vyprávěl příhodu z vlaku, vysvětloval pravidla hry, nebo jen oznámil, v kolik přijde?
Domanda, richiesta a dubbio: ptát se není vždy žádat
„Můžeš zavřít okno?“ má podobu otázky, ale většinou nečekáš jen informaci o schopnostech druhého člověka. Chceš, aby něco udělal.
Cercare, trovare, perdere a smarrire: od hledání k nálezu
Klíče nemáš v kapse. Nejdřív je hledáš, pak je třeba najdeš a nakonec můžeš říct, že se ti podařilo je znovu získat. Italština tyto kroky rozliší pomocí cercare, trovare a ritrovare.
Lasciare, abbandonare a mollare: nechat, opustit, vzdát to
Klíče necháš na stole, studium opustíš a po třetím nepovedeném pokusu to možná vzdáš.
Ci vuole mezz’ora, ci metto un’ora: jak vyjádřit potřebnou dobu
Na stejnou zastávku jdeš deset minut, zatímco kamarádovi cesta trvá čtvrt hodiny. Jednou tě zajímá obecný odhad, podruhé výkon konkrétního člověka.
Tempo, ora, volta a giornata: český čas má více italských podob
„Nemám čas“, „kolik je hodin“ a „tentokrát“ znějí česky úplně samozřejmě. V italštině ale nemůžeš všude vložit tempo. Potřebuješ rozlišit dobu, údaj na hodinách a opakování události.
Strada, via, viaggio a percorso: jak se italsky řekne cesta
„Cesta byla rozbitá“ a „cesta byla únavná“ mohou mluvit o úplně jiných věcech. V prvním případě vidíš asfalt, v druhém několik hodin přesunu.
Camera není kamera: falešní přátelé mezi češtinou a italštinou
Na recepci chceš pokoj, v práci hledáš jídelnu a do batohu si balíš časopis. Právě u těchto obyčejných věcí tě mohou podobná česká a italská slova svést k chybnému odhadu.
Když do italštiny zasáhne angličtina: attualmente a eventualmente
Překládáš anglickou větu „Actually, I live in Brno“ a ruka už píše attualmente.
Box, footing a smart working: anglická slova s italským životem
V inzerátu stojí box singolo, kolega ráno dělá footing a schůzka je al bar. Pokud si všechno přečteš anglickýma očima, možná budeš hledat krabici, oporu pro nohy a večerní podnik.
Anguria nebo cocomero? Dvojí názvy potravin a jejich použití
Na jedné cedulce čteš anguria, na druhé cocomero a na obou fotografiích vidíš stejný vodní meloun. O pár kroků dál je popone. Někdy se mění jen pojmenování, jindy už jde o jiný plod.
Essere alla frutta a cascare a fagiolo: idiomy, které nechutnají doslova
Kolega po dlouhém dni řekne Sono alla frutta, ale na stole nemá žádné ovoce. Sděluje, že už je na konci sil.
Dare una mano, perdere la testa: tělo v italských ustálených spojeních
Někdo ti nabídne una mano a ty přitom nepotřebuješ jeho ruku, jen pomoc s těžkou krabicí. Jindy se v rozhovoru ztratí hlava nebo padne zmínka o oku, ale nikdo se nezranil.
Un pesce fuor d'acqua a una mosca bianca: zvířata v přeneseném významu
Na večírku znáš jediného člověka a všichni ostatní rozebírají obor, o kterém nic nevíš. Cítíš se jako ryba na suchu.
Chi dorme non piglia pesci: jak rozumět italským příslovím
Někdo celý týden slibuje, že začne hledat byt, ale zatím neotevřel jediný inzerát. Kamarád poznamená Chi dorme non piglia pesci.
Boh, mah, ehm a uffa: krátká slova, která mění tón odpovědi
Na otázku Dove sono le chiavi? přijde zpráva Boh. Neví o nich kamarád, nebo se s tebou nechce bavit? Samotné krátké slovo může vyjádřit neznalost, ale bez tónu působit také odměřeně.
Magari! Jedno slovo pro kéž, snad i velmi rád
Kamarád se zeptá, jestli s ním chceš k moři, a ty nadšeně odpovíš Magari! O chvíli později někdo pronese Magari domani a žádné nadšení z toho necítíš, spíš opatrný návrh.
Dai, su, forza! Jak povzbudit, pobídnout nebo vyjádřit nevěřícnost
Běžec už chce zastavit a kamarád zavolá Dai! Někdo jiný stejným slovem nevěřícně reaguje na novinku a další se jím domáhá odpovědi. Dai tedy není jediný český povel.
Allora, cioè, insomma: jak spojit myšlenky a neztratit nit
Máš připravená slovesa i podstatná jména, ale při vyprávění najednou nevíš, jak navázat. Italské allora, cioè a insomma umějí řeč zahájit, upřesnit i uzavřít.
Buongiorno, ciao, arrivederci: jak rozhovor přirozeně otevřít a ukončit
Otevřeš dveře malého obchodu a prodavačka zvedne oči. Už tahle vteřina patří rozhovoru. Stačí buongiorno a můžeš pokračovat otázkou. Se známým před domem bude naopak přirozené ciao.
Piacere, sono Petra: představ sebe i svůj doprovod
„A to je kdo?“ Stačí přivést kamaráda na setkání a rázem potřebuješ víc než vlastní jméno. Představení má lidem usnadnit další rozhovor: kdo jsi, odkud přijíždíš a co vás právě spojuje.
Possiamo darci del tu? Tykání a vykání v konkrétních situacích
Recepční ti podává klíč a ty se zarazíš: puoi, nebo può? Rozhodnutí o tykání a vykání se projeví v celé větě, nejen v pozdravu.
Non ho capito: jak si říct o zopakování a zachránit rozhovor
Prodavač něco řekl, ukázal směrem dozadu a čeká na odpověď. Ty jsi zachytil jen poslední slovo. Souhlasné kývnutí by rozhovor posunulo dál, ale informaci by ti nedalo.
Un caffè, per favore: celá objednávka v italském baru
Stojíš u baru, vedle tebe čeká kamarádka a každý chcete něco jiného. Jedno un caffè tě dostane jen do poloviny objednávky.
Un tavolo per due: rezervace a příchod do restaurace
V restauraci mají volno v půl deváté, ty jsi ale chtěl stůl na osm. Právě tahle malá změna prověří rezervaci lépe než jediná naučená věta.
Cosa ci consiglia? Objednej si v restauraci a domluv se s obsluhou
Na jídelním lístku rozumíš hlavní surovině, ale zbytek názvu ti nic neříká. Místo náhodného objednání se můžeš obsluhy zeptat, jak jídlo vypadá a co doporučuje podle tvé chuti.
Contiene latte? Jak se zeptat na složení a jasně oznámit alergii
Obsluha odpoví „myslím, že ne“ a ty potřebuješ přesnou informaci z kuchyně. Otázka na složení musí být přesnější než obecné „můžu to jíst?“.
Basta così, grazie: nakupování jídla jako skutečný rozhovor
Prodavačka položí na váhu sýr a zeptá se, jestli může nechat o trochu větší kus. Najednou se ukáže, proč samotný seznam potravin nestačí.
Vorrei prenotare una camera: domluv si ubytování i změnu pobytu
Od pátku do neděle: přijedeš večer, odjedeš ráno a v pokoji strávíš dvě noci. Při rezervaci pokoje chceš mít společně potvrzené oba dny, počet hostů i to, co ti bylo nabídnuto.
Ho una prenotazione: příjezd a odjezd z hotelu bez zmatku
Klíč už leží na pultu, ale ty pořád nevíš, kde je pokoj a kdy končí snídaně. Po sdělení jména přijdou na řadu pokoj, snídaně a odjezd.
Nella camera c’è un problema: požádej v hotelu o nápravu
V pokoji je horko a klimatizace nereaguje. Na recepci ale nechceš zůstat u obecného „je tu problém“. Potřebuješ pojmenovat, co pozoruješ, kde se to děje a jakou pomoc žádáš.
Posso vedere l’appartamento? Prohlídka pokoje a domluva bydlení
„Zařízený pokoj, společná kuchyň, náklady zvlášť.“ Krátký inzerát vypadá jasně, dokud si nezačneš představovat vlastní běžný den. Kde budeš pracovat? S kým budeš sdílet koupelnu?
Mi sa dire come arrivarci? Zeptej se na cestu a ověř si směr
První odbočku jsi slyšel, druhou už ne. Kolemjdoucí přitom ukazuje tak energicky, že by bylo snadné poděkovat a vyrazit úplně jinam. Dobrá otázka na cestu proto zahrnuje i ověření trasy.
A che binario? Na nádraží od koupě jízdenky po přestup
Na tabuli se změnilo číslo koleje a tvůj vlak má navíc přestup. V takové chvíli nepomůže jen otázka „Bologna?“. Potřebuješ oddělit cíl, odjezd, místo přestupu a další spoj.
Questo autobus va in centro? Městskou dopravou na správnou zastávku
Autobus má na displeji konečnou, jejíž název ti nic neříká. Centrum přitom nemusí být napsané velkými písmeny na každé lince, která jím projíždí.
Ecco la carta d’imbarco: domluv se na letišti před odletem
Pracovník odbavení se ptá na zavazadlo a ty mezitím v hlavě hledáš výraz pro odletovou bránu.
Il mio bagaglio non è arrivato: jak mluvit při komplikaci letu
Na pásu už nezbývá skoro nic a tvůj kufr nikde. Vedle tebe někdo řeší zrušený let.
Mi porti a questo indirizzo: taxi od objednání po vystoupení
Taxi už přijelo, ale řidič potřebuje vědět víc než název hotelu. Který vchod? Kolik vás pojede? A chceš nakonec vystoupit o ulici dřív?
Vorrei noleggiare un’auto: otázky při převzetí a vrácení vozu
Klíčky už leží na přepážce, ale tobě ještě není jasné, kam auto vrátit a co znamená jedna položka v nabídce. Právě teď se hodí umět zpomalit rozhovor.
La macchina si è fermata: zavolej asistenci a popiš poruchu
Řekneš „auto nejede“ a na druhém konci telefonu přijde otázka, kde přesně jsi. Při volání asistenci je poloha stejně důležitá jako popis problému. Nemusíš znát názvy součástek.
Un ombrellone per la giornata: domluv si plážové a turistické služby
„Jeden slunečník“ zní jednoduše. Jenže ty ho chceš pouze na odpoledne, potřebuješ dvě lehátka a rád bys věděl, kde jsou sprchy. Na pláži se vyplatí přidat ke slovíčku rovnou celou otázku.
Vorrei spedire un pacco: na poště odesíláme a vyzvedáváme zásilku
Na lístku od pošty je napsané destinatario a mittente. Jedno je příjemce, druhé odesílatel. Pokud je prohodíš, nepomůže ti ani pečlivá výslovnost.
Vorrei un’informazione: jazyk u bankovní přepážky bez složitého žargonu
Pracovník banky vysloví částku, ukáže na řádek a čeká na odpověď. Ty rozumíš číslu, ale nevíš, za co se platí.
Posso pagare con la carta? Platba, účet a nejasná částka
Na účtu jsou tři kávy, ale u stolu jste měli jen dvě. Nebo terminál hlásí, že platba neprošla, a za tebou čeká fronta. Krátká věta pomůže udržet rozhovor věcný a dovést ho do konce.
Questo prodotto non funziona: reklamace zboží přímo v obchodě
Lampu přineseš zpátky do obchodu, položíš ji na pult a řekneš „nefunguje“. Prodavač ale potřebuje vědět, co přesně se děje: nerozsvítí se vůbec, nebo se po chvíli sama vypne?
Dov’è il mio ordine? Piš zákaznické podpoře italského e-shopu
Napíšeš „Kde je moje objednávka?“ a odpověď žádá číslo objednávky. Další zpráva se ptá, o který výrobek jde. Dva údaje hned v úvodu by přitom ušetřily dvě kola korespondence.
Ho mal di gola: jak se domluvit v lékárně
„Bolí mě v krku“ řekneš italsky několika slovy. Těžší bývá odpovědět na další otázku: od kdy? A co když lékárník použije výraz, kterému nerozumíš?
Ho bisogno di aiuto: srozumitelná žádost o pomoc v naléhavé situaci
„Potřebuji pomoc“ je věta, kterou chceš mít po ruce bez dlouhého hledání slov. Stejně důležité ale je říct, pro koho pomoc potřebuješ a kde se nacházíš.
Ho perso i documenti: co říct při ztrátě a při rozhovoru s policií
Peněženku nemáš v tašce a s ní zmizely i doklady. Víš jistě, že je nemůžeš najít. Nevíš ale, jestli ti je někdo vzal, nebo jsi je někde nechal.
Pronto, sono Novák: telefonát, při kterém si opravdu předáte informace
„Haló?“ V italštině při zvednutí telefonu uslyšíš pronto. Doslova to souvisí s připraveností, při hovoru ale jde o běžný telefonní začátek.
La connessione non funziona: SIM, internet a rozhovor s podporou
Na displeji je signál, ale stránka se nenačte. Podpoře nestačí napsat „internet nejde“, pokud neví, na jakém zařízení a od kdy problém pozoruješ.
Il rubinetto perde: objednej řemeslníka a domluv opravu
Z kohoutku kape a ty potřebuješ objednat instalatéra. Popsat kapání možná zvládneš. Skutečný rozhovor ale pokračuje otázkou na adresu, návrhem času a dotazem, co máš napsané na zvonku.
Solo una spuntatina: jak se domluvit u kadeřníka nebo v čistírně
„Jen trochu zkrátit“ může znamenat něco jiného pro tebe a něco jiného pro kadeřníka. Podobná potíž vznikne v čistírně: přineseš sako kvůli skvrně a pracovník předpokládá širší zakázku.
Mi daresti una mano? Laskavost, poděkování a zdvořilé odmítnutí pomoci
Kamarád stojí vedle tebe, kufr je pořád v autě a schody vypadají nekonečně. České „Vezmi mi to“ může mezi blízkými fungovat, ale v italštině se vyplatí mít po ruce i jemnější prosbu.
Ti va di venire? Pozvi, přijmi nebo odmítni s návrhem
„Někdy zajdeme na kávu“ je příjemná věta, jen se z ní často žádná káva nestane. Aby z italského pozvání vznikla domluva, přidej aspoň základní podrobnosti: co podniknete, kdy a kde.
Mi dispiace, come posso rimediare? Omluva, která vede k nápravě
Kamarád tě čeká před kinem a ty jsi pořád v tramvaji. Samotné scusa sice vyslovíš snadno, ale druhý ještě potřebuje vědět, kdy dorazíš a co se vstupenkami.
Potrebbe abbassare la musica? Stížnost a hranice bez zbytečného konfliktu
Hudba z vedlejšího bytu už třetí večer překrývá všechno ostatní. Nechceš začít hádku, ale potřebuješ jasně říct, co ti vadí a jakou změnu žádáš.
Di cosa mi occupo? První pracovní den a domluva s kolegy
První pracovní den znáš své místo u stolu, ale ještě netušíš, komu poslat hotový soubor. Právě takové malé mezery dokážou zdržet celý úkol.
Ho esperienza in...: italský životopis a stručná profesní prezentace
„Komunikativní, flexibilní, zodpovědný.“ Takový profil může patřit skoro komukoli.
Mi parli di lei: odpovídej při pracovním pohovoru konkrétně
Mi parli di lei. Náborář ti právě řekl „Povězte mi něco o sobě“ a ty přemýšlíš, zda začít základní školou.
Posso intervenire? Jak na poradě vzít slovo a potvrdit dohodu
Na poradě už zazněly dva návrhy a ty vidíš problém, o kterém ještě nikdo nemluvil. Nejtěžší někdy není názor formulovat, ale najít vhodnou chvíli a spojit ho s tím, co řekl kolega.
Oggi vi parlerò di...: krátká prezentace a odpovědi na otázky
Máš dvě minuty na představení projektu a posluchači ještě nevědí, proč by je měl zajímat. Pomůže jim jednoduchá cesta: co navrhuješ, jak to bude fungovat a jak poznáte výsledek.
Mi sentite? Italský videohovor od připojení po společné shrnutí
Vidíš pohybující se ústa, ale slyšíš jen každé třetí slovo. Přesto přikyvuješ, protože nechceš hovor přerušovat.
Le confermo l’appuntamento: praktické pracovní e-maily a navazující odpovědi
Schůzka je domluvená, soubor dorazil a potřebuješ napsat tři jasné řádky. V běžné pracovní korespondenci často rozhodují právě malé rozdíly: potvrzuješ schůzku, nebo teprve navrhuješ termín?
Spettabile Comune: formální žádost a dopis italské instituci
Na webu města najdeš adresu informační kanceláře a chceš se zeptat na materiály pro skupinovou návštěvu. Jak zprávu začít, když neznáš jméno pracovníka?
Vengo dalla Repubblica Ceca: vyprávěj Italům o Česku vlastními slovy
„A co bych měl v Česku navštívit?“ najednou zní obtížněji než otázka na objednávku v restauraci. Znáš místa i zvyky, ale schází ti italská slova. Nemusíš však mít připravenou encyklopedii.
Sai cosa mi è successo? Vyprávěj zážitek, který se dobře poslouchá
„Hrad jsme našli, jen se v něm podával oběd.“ Taková věta posluchače obvykle přiměje zeptat se, co se stalo.
E tu, che ne dici? Small talk, který nekončí po první odpovědi
Kolega odpoví „Dobře“ a rozhovor skončí dřív, než sis stihl odložit hrnek. Někdy stačí změnit první otázku a potom opravdu navázat na odpověď.
Capisco il tuo punto di vista: názor, nesouhlas a klidná diskuse
Kamarád řekne, že práce z domova je vždycky lepší, a ty máš opačnou zkušenost. Můžeš odpovědět ostrým „To není pravda“, nebo zjistit, co pro něj „lepší“ znamená.
Itálie na mapě: region, město a místní identita nejsou totéž
Řekne ti někdo, že je z Bologni, a ty si vybavíš Toskánsko? Na mapě to ještě snadno napravíš.
Proč italština zní v každém kraji jinak: standard, italiano regionale a dialetto
Rozumíš slovům, ale hlas zní jinak než ve výukové nahrávce. To ještě neznamená, že mluvčí přešel do dialektu.
Italština ve Švýcarsku: Ticino, Grigioni a jazyk za hranicemi Itálie
Na úřední stránce vidíš italštinu, ale záhlaví patří Švýcarsku. Žádná chyba překladu: italština patří i ke švýcarskému jazykovému prostředí.
Alto Adige a Südtirol: proč v jedné italské provincii potkáš více jazyků
Na rozcestníku čteš dvě jména stejného místa a v dalším údolí přibude třetí jazyk. V Jižním Tyrolsku je to součást místního života, ne důkaz, že ses ocitl ve třech státech.
Na návštěvě v italské domácnosti: jak číst pozvání a domluvit se s hostiteli
„Někdy se zastav na večeři.“ Máš už hledat adresu, nebo jen odpovědět, že bys rád? Pozvání začíná slovy, ale skutečnou domluvu tvoří i čas, místo a očekávání obou stran.
Co říkají italské ruce: gesta vždy potřebují kontext
Ruka se pohne, obočí se zvedne a ty si vzpomeneš na obrázek z „italského slovníku gest“. Jenže člověk před tebou se možná ptá, pochybuje nebo žertuje.
Italský bar a káva: zvyklosti u pultu i u stolu
Vejdeš do italského baru ráno a vidíš kávu, sladké pečivo i lidi, kteří se po pár minutách rozcházejí. Odpoledne se ve stejném prostoru někdo usadí k delšímu hovoru.
Aperitivo není jen nápoj: jak funguje italské setkání před večeří
„Dáme aperitivo?“ Může to být pozvání na krátké setkání po práci, začátek delšího večera nebo možnost chvíli posedět před večeří.
Primo, secondo a piatto unico: jak číst skladbu italského jídla
V jídelním lístku stojí těstoviny pod primi, maso pod secondi a zelenina ještě v další části. Kde je tedy české „hlavní jídlo“? Italské členění používá jinou mapu chodů.
Pesto alla genovese a ragù alla bolognese: co skutečně znamená regionální recept
Zelená omáčka se jmenuje pesto a červená „boloňská“. Stačí název, abys věděl, co obsahují?
Co je sagra: místní slavnosti a jejich slovní zásoba
Na plakátu stojí sagra della castagna. Je to trh, oběd, koncert, nebo slavnost? Může spojovat několik těchto podob. Sagra ti otevírá téma konkrétní obce, produktu a společného setkání.
Natale v Itálii: pandoro, panettone a různé podoby rodinných Vánoc
Na stole stojí vysoký moučník. Je to panettone, nebo pandoro? A znamená jeho přítomnost, že znáš podobu rodinných Vánoc?
Pasqua a Pasquetta: italské Velikonoce mezi místní slavností a výletem
V neděli sleduješ florentský obřad a v pondělí ti někdo napíše, že jede na výlet. Obojí patří k velikonočnímu období, ale není to stejný den ani stejná tradice.
Ferragosto: srpnový svátek a letní život v Itálii
„V srpnu má v Itálii všechno zavřeno.“ Taková věta se pamatuje snadno, ale pro čtení skutečného oznámení ti příliš nepomůže.
Carnevale v Benátkách: maska, řemeslo a veřejná slavnost
Maska v benátské výloze může připomínat známou divadelní postavu, ale také může být úplně novým řemeslným návrhem.
La Befana a Epifania: jak se v Itálii uzavírá vánoční období
V lednu visí u krbu punčocha a dítě se těší na sladkosti. Není to opožděný Štědrý večer: v příběhu může přijít Befana.
Sanremo: proč se o jedné hudební soutěži mluví v celé Itálii
Kamarád po hudebním večeru řekne, že nejlepší píseň nevyhrála. Druhý chválí vítězné vystoupení a třetí řeší rozhovor s interpretem.
Jak televize učila Itálii italsky: příběh Non è mai troppo tardi
Představ si, že po práci sedíš u televizoru a učíš se napsat vlastní jméno. Neprocvičuješ cizí jazyk: doháníš školu, do které jsi dřív nemohl chodit.
Piazza jako příběh města: čteme italský veřejný prostor na příkladu Říma
Na fotografii vypadá Piazza Navona jako dlouhé jeviště s fontánami. Když ale popíšeš jen „krásné náměstí v Římě“, ztratí se jeho příběh i dnešní život.
Scuola media, liceo a università: jak rozumět italské vzdělávací cestě
„Můj syn chodí na medie.“ Když tu větu uslyšíš v italské rodině, nemluví se o studiu žurnalistiky. Le medie je běžné označení školy mezi primárním a vyšším sekundárním vzděláváním.
Pinocchio v italské kultuře: jak číst příběh o dřevěném panáčkovi
Dřevěný nos, který roste při lhaní: ten obraz možná znáš, i když jsi Pinocchia nikdy nečetl. Pro první rozhovor o knize to stačí jako začátek, ne jako úplný obsah příběhu.
Italo Calvino: jak o literatuře mluvit, i když ještě nečteš celý román
V knihkupectví tě zaujme Le città invisibili, ale nedokážeš ještě říct, proč by sis knihu chtěl přečíst. Nemusíš předstírat znalost celého románu.
Dante a italština: co potřebuješ vědět před cestou do Divina Commedia
Otevřeš Danta a známá italština najednou vypadá cize. Není to důkaz, že ses dosud učil špatně. Čteš středověkou poezii s jinými slovy, básnickou stavbou i kulturními předpoklady.
Večer v italské opeře: jak číst program a vyznat se v divadelním prostředí
Na programu vidíš tři různá jména: skladatele, režiséra a dirigenta. Kdo z nich tedy vytvořil dnešní večer? Každý jiným způsobem.
Italština v muzeu: jak z popisku uměleckého díla získat víc než překlad
U obrazu přečteš jméno, letopočet a olio su tela. Přeložíš „olej na plátně“ a jdeš dál? Škoda: popisek ti nabízí víc než tři slovíčka.
Poslech s přepisem ve třech krocích: od hlavní myšlenky k samostatnému porozumění
Čteš přepis a rozumíš skoro všemu. Zavřeš ho, pustíš stejnou nahrávku a několik vět zase zmizí. Přepis ti pomohl číst, ale sluch ještě potřebuje vlastní práci.
Znám slova, ale nerozumím větě: jak rozplést rychlou italskou řeč
V přepisu čteš ce l'ho, znáš to, ale z nahrávky jsi slyšel jen jeden rychlý shluk. Nové slovíčko by problém nevyřešilo. Tentokrát ti unikla hranice mezi známými částmi věty.
Nahraj se italsky: shadowing a vlastní hlas jako zpětná vazba
Pustíš vlastní nahrávku a místo obsahu slyšíš hlavně to, že zníš jinak než italský mluvčí. Zkus si dát menší a užitečnější cíl: nerozbít jednu významovou skupinu pauzou.
Jak číst italskou knihu a nevzdat ji po první stránce
Na první stránce vyhledáš jedenáct slov a příběh se nikam neposune. Možná sis nevybral špatnou knihu navždy, jen příliš náročnou knihu pro dnešní způsob čtení.
Italský film jako lekce: kdy pomáhají titulky a co dělat po scéně
Po filmu víš, kdo s kým odjel, ale nedokážeš zopakovat jedinou běžnou reakci. Nebo máš v sešitě dvacet výrazů a uniklo ti, proč se postavy pohádaly.
Který italský podcast si vybrat: učební monolog, rozhovor, nebo běžný pořad
Pustíš si rozhovor cestou tramvají. Téma tě baví, ale po třech minutách už nevíš, kdo odpovídá na čí otázku.
Italské zprávy bez ztracené hlavní myšlenky: titulek, fakt a komentář
Titulek slibuje plnou knihovnu, ale ve zprávě najdeš jen počet míst. Takový posun snadno převezmeš i do vlastního italského shrnutí.
Učení italštiny s hudbou: co si z písně odnést do běžné řeči
Melodii si broukáš celé odpoledne, ale nevíš, co vlastně říkala druhá věta. Hudba dokáže udržet pozornost a vracet slova do paměti, přesnému porozumění však pomůže až malý jazykový úkol.
Slovník není jen překladač: jak ověřit význam a použití italského výrazu
Napíšeš do překladače piano a dostaneš „plán“. Jenže v domluvě o bytě znamená stejné slovo patro a ve větě o spícím dítěti se týká hlasitosti.
Krátká videa o italštině pod lupou: jak poznat užitečné vysvětlení
„Tohle Italové nikdy neříkají!“ Během několika vteřin máš pocit, že ti někdo právě zachránil dovolenou. Jenže slovo nikdy potřebuje mnohem víc opory než jeden povedený dialog.
Samostudium italštiny, které má výsledek: týdenní plán podle dovedností
V neděli máš za sebou několik videí, hromadu uložených slov a pořád nevíš, jestli bys dokázal někomu vyprávět o svém víkendu. Týdenní plán potřebuje viditelný výsledek.
Zpátky k italštině po pauze: zjisti, co umíš, a začni navazovat
Otevřeš starý sešit a skoro všemu rozumíš. Pak chceš říct tři věty nahlas a najednou hledáš i běžné sloveso.
Sešit chyb, který pomáhá: od učitelovy opravy k vlastnímu novému použití
Opravenou větu v sešitě poznáš, přikývneš a za tři dny řekneš totéž jako předtím.
Jazykový tandem: jak z příjemného hovoru udělat vzájemné učení
Povídáte si půl hodiny, je vám spolu příjemně a po skončení hovoru zjistíš, že jste skoro celou dobu mluvili česky. Jazykový tandem potřebuje přátelskou domluvu i trochu struktury.
Italština vedle španělštiny: jak studovat dva blízké jazyky vědomě
Rozumíš italskému nápisu, protože znáš trochu španělsky. Potom chceš odpovědět a vyjde ti věta namíchaná z obou jazyků.
Můj první italský profil na A1: od poznámek k několika vlastním větám
Máš vyplnit krátký profil pro novou skupinu italštiny. Víš o sobě spoustu věcí, ale na papíře zatím stojí jen jméno, město a slovo „cestování“.
Popis obrázku na A2: jak mít o čem mluvit celou minutu
Na obrázku je kavárna. Řekneš un bar, přidáš dvě barvy a po deseti vteřinách nevíš, co dál. Minutový popis nepotřebuje seznam všech předmětů.
Vyprávění na B1: jak ze zážitku sestavit příběh, kterému posluchač rozumí
Chceš vyprávět, jak jsi našel ztracený batoh, ale začneš počasím, potom přeskočíš k nalezenému telefonu a posluchač už netuší, kde vlastně jsi.
Názorový text na B2: tvrzení, důvod, příklad a poctivá námitka
„Papírový sešit je při samostudiu lepší, protože je prostě lepší.“ Věta vyjadřuje názor, ale čtenáři nedává důvod mu přisvědčit.
Příprava na CILS: jak pracovat s oficiální vzorovou zkouškou
Stáhneš si vzor CILS B1, vyplníš první stránku a pak zjistíš, že máš před sebou jinou variantu, než na kterou se připravuješ. Název úrovně nestačí.
Příprava na CELI: co sledovat u CELI 2 a jak trénovat cíleně
Na stránce certifikátů vidíš CELI 2 a napadne tě, že dvojka odpovídá úrovni A2. Ve skutečnosti CELI 2 označuje B1.
Příprava na PLIDA: uč se podle výkonů, které zkouška skutečně požaduje
Text je gramaticky slušný, ale neodpovídá na polovinu zadání. U zkoušky PLIDA ti samotné pěkné věty nestačí: potřebuješ splnit konkrétní komunikační úkol.
Maturita z italštiny: jak připravit školní témata a samostatnou odpověď
„Jaká jsou státní maturitní témata z italštiny?“ Tato otázka svádí k hledání jednoho seznamu pro všechny. Italština však mezi jazyky společné části české maturity podle CERMAT není.
Italština s dětmi: krátká společná hra, která má jazykový cíl
Dítě sáhne na obrázek kočky, usměje se a čeká, co bude dál. I taková reakce může být dnešním jazykovým výsledkem.
Italština v seniorském věku: osobní cíle, přístupné materiály a radost z pokroku
Chceš při příští cestě prohodit pár vět v galerii, přečíst popisek u obrazu nebo si dopisovat s přáteli. Každý z těchto cílů potřebuje trochu jinou italštinu a jinou oporu.
