Voglio partire, voglio che tu parta: kdo je podmětem druhého děje

„Chci odjet“ a „Chci, abys odjel“ se liší tím, kdo má odjet. V první větě mluvíš o sobě, ve druhé žádáš odjezd jiné osoby. Italština to ukáže už stavbou: Voglio partire proti Voglio che tu parta. Rozpoznat vykonavatele obou dějů je často důležitější než rychle dosadit slovesný čas. Také v italských videolekcích si všímej, kdo co chce a kdo to pak skutečně dělá.

Když chceš něco udělat sám

Po volere obvykle připojíš přímo infinitiv, jestliže přání i zamýšlený děj patří stejnému člověku. Voglio studiare italiano. „Chci studovat italštinu.“ Podmětem voglio je já a studovat chci také já. Vogliamo tornare presto. „Chceme se vrátit brzy.“ Oba děje mají stejné my.

Infinitiv nemá vlastní osobní koncovku. Jeho podmět přesto není záhadný: v této vazbě ho zjistíš z určitého slovesa. Giulia vuole cambiare lavoro. „Giulia chce změnit práci.“ Podmětem obou sloves je tedy Giulia, která chce práci změnit. Proto je při překladu dobré určit nejprve jméno nebo osobu u vuole.

Neříkej automaticky voglio di partire. Sloveso volere v této základní vazbě předložku di nepotřebuje. Jiná slovesa ji naopak vyžadují; společný český překlad „chtít“ či „myslet“ ti předložku spolehlivě neprozradí.

Když má jednat někdo jiný

Voglio che tu parta domani. „Chci, abys zítra odjel.“ Přání patří mně, odjezd tobě. Vogliamo che i bambini dormano qui. „Chceme, aby děti spaly tady.“ Chtějí dospělí, spát mají děti. Použiješ che a určité sloveso, po této vazbě běžně v congiuntivu.

Spero di arrivare in tempo. „Doufám, že přijedu včas.“ Spero che Anna arrivi in tempo. „Doufám, že Anna přijede včas.“ U sperare tedy stejný podmět přirozeně vede k di + infinitiv, odlišný k větě s che. U každého slovesa se uč i tuto drobnou vazbu, nejen jeho slovníkový překlad.

Neznamená to, že při stejném podmětu nesmí nikdy zaznít určitá věta. Důraz nebo zvláštní stavba mohou výslovné io a che odůvodnit. Pro běžné vlastní přání je však voglio partire nejpřímější a nejpřirozenější výchozí řešení.

Credo di a penso di

Credo di avere ragione. „Myslím, že mám pravdu.“ Penso di conoscere quella strada. „Myslím, že tu cestu znám.“ V první větě si mluvčí myslí, že má sám pravdu; ve druhé si myslí, že on sám zná cestu. Naproti tomu Credo che tu abbia ragione znamená „Myslím, že máš pravdu“ a Penso che Marco conosca quella strada „Myslím, že Marco tu cestu zná“.

U penso di partire domani může podle situace jít o plán: „Mám v úmyslu zítra odjet.“ Nestačí tedy přeložit každé penso stejným českým „myslím si“. Celé spojení a kontext ukážou, zda vyjadřuješ odhad, nebo svůj záměr.

Infinitiv nemusí patřit podmětu hlavní věty

Chiedo a Luca di aspettare. „Žádám Lucu, aby počkal.“ Žádám já, čekat má Luca. Vazba je chiedere a qualcuno di fare qualcosa. Podmět infinitivu zde určuje adresát žádosti, ne podmět chiedo. Ti consiglio di prenotare. „Doporučuji ti, abys rezervoval.“ Rezervovat má adresát ti.

To je důvod, proč se z pravidla pro voglio partire nesmí stát univerzální poučka „každý infinitiv má stejný podmět jako hlavní sloveso“. Nauč se konkrétní stavbu a vždy ji rozbal do otázky: kdo chce, věří, žádá nebo radí a kdo odjede, počká či rezervuje?

Spoj deset dvojic

Spoj následující významy do jedné věty a řekni oba vykonavatele: já chci a já odjíždím; my chceme a děti zůstávají; já doufám a já přijíždím; já doufám a Anna přijíždí; já myslím a já mám pravdu; já myslím a ty máš pravdu; Marco myslí a Marco zná cestu; já žádám Lucu a Luca čeká; my radíme vám a vy rezervujete; ona chce a ona se vrací.

Řešení zní Voglio partire („Chci odjet“, já a já), Vogliamo che i bambini restino („Chceme, aby děti zůstaly“, my a děti), Spero di arrivare („Doufám, že přijedu“, já a já), Spero che Anna arrivi („Doufám, že Anna přijede“, já a Anna), Credo di avere ragione („Myslím, že mám pravdu“, já a já), Credo che tu abbia ragione („Myslím, že máš pravdu“, já a ty), Marco pensa di conoscere la strada („Marco si myslí, že zná cestu“, Marco a Marco), Chiedo a Luca di aspettare („Žádám Lucu, aby počkal“, já a Luca), Vi consigliamo di prenotare („Radíme vám, abyste rezervovali“, my a vy) a Vuole tornare („Chce se vrátit“, ona a ona).

Při příštím překladu si napiš vedle obou sloves jejich vykonavatele. Rychle tím odhalíš rozdíl mezi vlastním plánem a žádostí o cizí jednání. K poslechu přirozených spojení se hodí italské videolekce, pro připomenutí vazeb a tvarů pak přehled italské gramatiky.