Penso, pensavo, ho pensato: jak spojit časy congiuntiva

„Myslím, že odešla“ a „Myslel jsem, že odešla“ dělí v češtině jediné sloveso. Italština rozliší i Penso che sia partita a Pensavo che fosse partita. Když si ujasníš, odkud se na událost díváš, přestanou čtyři časy congiuntiva připomínat náhodně rozházené tvary. Při práci s italskými videolekcemi si zkus kreslit jednoduché osy místo dalšího seznamu koncovek.

Dvě rozhodnutí za sebou

Nejprve zjisti, zda daná vazba vůbec potřebuje congiuntivo. Teprve potom vybírej jeho čas. So che è a casa. „Vím, že je doma.“ Toto je indikativní sdělení po so che. Naopak Penso che sia a casa znamená „Myslím, že je doma“ a v pečlivém standardním vyjádření používá congiuntivo.

Druhé rozhodnutí se týká vztahu dějů. Probíhá druhý děj v době mého názoru či reakce, nebo jim předchází? U přítomného penso tvoří základní dvojici sia a sia stato, případně legga a abbia letto. U minulého pensavo odpovídá současnosti fosse či leggesse, předčasnosti fosse stato či avesse letto.

Penso che Marta lavori oggi. „Myslím, že Marta dnes pracuje.“ Penso che Marta abbia lavorato ieri. „Myslím, že Marta včera pracovala.“ Pensavo che Marta lavorasse quel giorno. „Myslel jsem, že Marta ten den pracuje.“ Pensavo che Marta avesse lavorato il giorno prima. „Myslel jsem, že Marta pracovala předchozí den.“ Tyto věty sledují vztah k myšlence, nikoli pouze vztah k okamžiku, kdy je nyní čteš.

Minulé přání může mířit dopředu

Speravo che arrivassi il giorno dopo. „Doufal jsem, že přijedeš následující den.“ Imperfetto congiuntiva zde neznamená, že příjezd probíhal už při naději. Po minulém přání může zahrnovat i následný očekávaný děj. Congiuntivo nemá samostatný budoucí čas, který bys prostě dosadil za české „přijedeš“.

Vorrei che venissi domani. „Chtěl bych, abys zítra přišel.“ Také přání po zdvořilém condizionale má svou obvyklou vazbu s imperfettem. Nevnucuj mu presente jen proto, že hlavní přání cítíš právě teď. Volba času závisí také na typu řídícího výrazu, nikoli výhradně na datu v kalendáři.

Naopak průběhovou minulost lze vyjádřit imperfettem i po současném názoru: Penso che ieri fosse stanco. „Myslím, že byl včera unavený.“ Díváš se na tehdejší stav. Čtveřice základních vztahů je užitečná opora, ale nedává důvod odmítat každý jiný vztah, který skutečný význam potřebuje.

Ho pensato není automatický povel k posunu

Ho pensato che fosse una buona idea. „Pomyslel jsem si, že je to dobrý nápad.“ Mluvčí se vrací k minulé myšlence. Ho pensato che questa proposta sia ancora utile. „Napadlo mě, že je tento návrh stále užitečný.“ Tady minulá úvaha ústí do nynějšího hodnocení. Přítomné congiuntivo zdůrazňuje platnost sdělení teď.

Podobně můžeš říct Ho pensato che tu abbia dimenticato l’appuntamento. „Napadlo mě, že jsi zapomněl na schůzku.“ Zapomenutí posuzuješ jako současně důležitý výsledek. Passato prossimo v hlavní větě tedy nevynucuje bez výjimky imperfetto nebo trapassato. Jiný kontext může zcela přirozeně vyžadovat avessi dimenticato. Překládej celou situaci, ne dvě izolované koncovky.

V delším odstavci si výchozí okamžik můžeš udržet i několik vět. Jakmile ale přejdeš od vyprávění k dnešnímu hodnocení, znovu ho pojmenuj. Krátké české „tehdy jsem si myslel“ a „teď si myslím“ bývá při přípravě nejlepší pomůcka. Není potřeba nejprve překládat všechny věty a až dodatečně hledat, proč si časy odporují.

Devět zastavení na časové ose

Doplň příslušný tvar congiuntiva u slovesa v závorce. První tři věty popisují dnešní současný stav: Penso che Anna ... qui (essere), Spero che tu ... tempo (avere), Credo che loro ... oggi (lavorare). Další tři popisují děj dokončený před dnešním názorem: Penso che Anna ... ieri (partire), Spero che tu ... il messaggio (leggere), Credo che loro ... il conto (pagare).

Poslední tři se vztahují ke včerejší myšlence. U Anny popiš stav právě v okamžiku myšlenky; u jídla děj, který měl být už před tehdejší nadějí dokončený; u odjezdu děj z předchozího dne: Pensavo che Anna ... lì in quel momento (essere), Speravo che tu ... già (mangiare), Credevo che loro ... il giorno prima (partire). Řešení postupně zní sia, abbia, lavorino, sia partita, abbia letto, abbiano pagato, fosse, avessi mangiato, fossero partiti. První trojice je současná s dnešním pohledem, druhá mu předchází. V závěru je Annina přítomnost současná s tehdejší myšlenkou, jídlo a odjezd jsou vůči ní předchozí. Takové zdůvodnění je cennější než odříkat název času bez vztahu k ději.

Až si nebudeš jistý časem, polož si otázku „současně s čím?“ a „před čím?“. Slova oggi, allora, già ti pomohou ukotvit význam. Při samostatné práci propojuj italské videolekce s přehledem italské gramatiky, kde si můžeš připomenout potřebné tvary.