Se piove, resto: reálné podmínky v italštině

Výlet ještě nemusíš rušit jen proto, že předpověď ukazuje déšť. Potřebuješ záložní plán: Se piove, andiamo al museo. „Jestli bude pršet, půjdeme do muzea.“ Italština tu používá dvě přítomná slovesa, přesto může jít o zítřek. Reálná podmínka představuje možnost, se kterou počítáš. Při učení z italských videolekcí si podobné věty rovnou vztahuj ke svým plánům.

Co musí platit a co potom uděláš

Podmínka začíná se, hlavní věta říká důsledek. Se ho tempo, ti chiamo. „Jestli budu mít čas, zavolám ti.“ Volání závisí na čase. Ti chiamo se ho tempo. „Zavolám ti, jestli budu mít čas.“ Pořadí můžeš otočit, vztah zůstane stejný. Při psaní oddělíš úvodní podmínkovou větu od hlavní zpravidla čárkou; za hlavní větou se v takto těsném spojení čárka běžně nepíše.

Se il negozio è aperto, compro il pane. „Jestli je obchod otevřený, koupím chleba.“ Neříkáš, že otevřený určitě je. Podmínka vymezuje, za jaké okolnosti nákup proběhne. Označení „reálná“ tedy neznamená už ověřenou pravdu, ale otevřenou situaci předloženou jako uskutečnitelnou možnost.

Nesnaž se doplnit české „by“ jen proto, že věta obsahuje jestli. „Jestli bude pršet“ a „kdyby pršelo“ vyjadřují jiný přístup k situaci. Pro první vztah máš v italštině běžně indikativ.

Přítomnost může ukazovat dopředu

Se domani fa freddo, porto la giacca. „Jestli bude zítra zima, vezmu si bundu.“ Přítomné fa a porto znějí při konkrétním budoucím plánu přirozeně. Zítřek zajišťuje domani. Stejně funguje české hovorové „Když bude zima, beru bundu“, jen český překlad nemusí kopírovat čas každého italského slovesa.

Se trovo un tavolo libero, ti mando un messaggio. „Jestli najdu volný stůl, pošlu ti zprávu.“ Oba kroky teprve očekáváš. Presente bývá běžné při bezprostředních plánech, dohodách a podmínkách, které v hovoru pokládáš za prakticky otevřené.

Přítomnost však může vyjadřovat i pravidelný vztah: Se piove, resto a casa. „Když prší, zůstávám doma.“ Jde o zvyk. Stejná věta při pohledu z okna a hovoru o dnešním odpoledni může znamenat „Jestli bude pršet, zůstanu doma“. Rozlišení často nese kontext, nikoli jiná koncovka.

Budoucí čas po se je možný

Se domani pioverà, resteremo in città. „Jestli bude zítra pršet, zůstaneme ve městě.“ V italské reálné podmínce je futuro zcela možné také přímo po se. Nezakazuj ho podle pravidla, které znáš z jiného jazyka. Se avremo abbastanza tempo, visiteremo anche il castello. „Jestli budeme mít dost času, navštívíme také hrad.“

Můžeš spojit i přítomný a budoucí čas: Se trovo i biglietti, li comprerò subito. „Jestli najdu lístky, hned je koupím.“ Není povinné mít na obou stranách stejný čas. Budoucí tvary mohou plán výslovněji situovat dopředu, přítomné ho mohou podat bezprostředněji. Přesná volba záleží na situaci; nejde o dvě oddělené třídy pravděpodobnosti.

Podmínka může doprovázet pokyn

Se hai tempo, chiamami. „Jestli máš čas, zavolej mi.“ Podmínková věta má indikativ, hlavní věta imperativ. Se arrivi prima di me, aspettami davanti alla stazione. „Jestli přijedeš přede mnou, počkej na mě před nádražím.“ Důsledkem tedy nemusí být oznamovací tvrzení; můžeš někoho požádat, co má za dané okolnosti udělat.

Hlídej skutečný význam se. V Non so se verrà jde o „Nevím, zda přijde“, tedy nepřímou otázku. Samo slovo se nezaručuje, že sestavuješ podmínku. Ve výletním plánu musí být jasné, co je předpoklad a co jeho následek.

Při převrácení pořadí si hlavně ponech se u podmínky. Přesun předpokladu za výsledek z něj nedělá samostatné tvrzení.

Pět vět pro výlet

Připrav plán pro déšť, uzavřený hrad, zpožděný vlak, volné odpoledne a příjezd kamaráda před tebou. Napiš pět souvětí a u každého zdůvodni, zda volíš přítomnost, výslovnou budoucnost, nebo pokyn.

Možné řešení: Se piove, visitiamo il museo. „Jestli bude pršet, navštívíme muzeum.“ Se il castello è chiuso, facciamo una passeggiata. „Jestli bude hrad zavřený, půjdeme na procházku.“ Se il treno avrà ritardo, prenderemo un taxi. „Jestli bude mít vlak zpoždění, vezmeme si taxi.“ Se avremo il pomeriggio libero, visiteremo il porto. „Jestli budeme mít volné odpoledne, navštívíme přístav.“ Se arrivi prima, aspettami al bar. „Jestli přijedeš dřív, počkej na mě v kavárně.“ První dvě věty podávají praktickou dohodu, prostřední výslovně budoucí plán, poslední podmíněný pokyn.

Záložní plán si zkus přečíst před skutečným výletem. U každé věty má být srozumitelné, co musí nastat a co potom uděláš. K dalším běžným situacím se vrať přes italské videolekce a základní stavbu si připomeň v přehledu italské gramatiky.