Non so se verrà: nepřímé otázky nejsou podmínky

Non so se verrà. „Nevím, zda přijde.“ Italština tu bez potíží používá budoucí verrà, přestože před ním stojí se. Toto se totiž neuvádí podmínku, ale otázku schovanou uvnitř jiné věty. Podobné rozdíly se dobře zachytí při poslechu italských videolekcí: nejdřív si polož otázku, co se mluvčí vlastně snaží zjistit.

Zda, nebo za jaké podmínky?

Non so se il negozio sarà aperto. Nevím, zda bude obchod otevřený. Chybějící odpověď je „ano, bude“ nebo „ne, nebude“. To je nepřímá otázka. Celá věta oznamuje, že něco nevíš; není nutné zakončit ji otazníkem.

Se il negozio è aperto, compro il pane. Jestli je obchod otevřený, koupím chleba. Tady neurčitost slouží jako podmínka nákupu. Vedlejší věta nevyplňuje otázku po sapere ani chiedere. Rozlišení podle významu je spolehlivější než české „jestli“, které zvládá obě funkce.

Mi chiedi se posso aiutarti. Ptáš se mě, zda ti mohu pomoct. Se posso, ti aiuto. Pokud můžu, pomůžu ti. V prvním příkladu je obsah dotazu, ve druhém podmínka pomoci. Podle tohoto rozdělení pak vybíráš způsob i čas.

Otázkové slovo zůstává

Zjišťuješ-li místo, čas nebo příčinu, zachováš příslušné slovo: dove, quando, perché, come, chi, che cosa. Sai dove abita Elena? Víš, kde bydlí Elena? Otazník patří celému dotazu Sai...?, nikoli samostatné vedlejší větě.

Mi chiedo quando partirà il treno. Přemýšlím, kdy vlak odjede. Non capisco perché ride. Nechápu, proč se směje. Dimmi che cosa cerchi. Řekni mi, co hledáš. Nepřidávej před otázkové slovo ještě che: české „ptá se, že kde...“ také není neutrální vzor.

Výslovný podmět může podle důrazu a kontextu stát před slovesem i za ním: Non so dove sia Luca přirozeně znamená „Nevím, kde je Luca“. Nepovažuj každé jméno za slovesem automaticky za chybu.

Indicativo, congiuntivo i condizionale

V nepřímých otázkách se užívá indicativo i congiuntivo. Non so dove abita Luca je běžné věcné „Nevím, kde Luca bydlí“. Non so dove abiti Luca může mít pečlivější tón. V obou větách zůstává otázka nezodpovězená; congiuntivo samo o sobě neznamená větší nejistotu. Samotný zápor před sapere není stroj, který by každé indicativo změnil v chybu.

Při minulém pohledu jsou možné například Gli ho chiesto dove abitava a pečlivější Gli ho chiesto dove abitasse: „Zeptal jsem se ho, kde bydlí.“ Rozdíl tu bývá především stylový. Obě podoby jsou možné; congiuntivo častěji zvolíš v pečlivém projevu.

Condizionale zachovává podmíněnost nebo zdvořilost: Vorrei sapere se potresti aiutarmi. Chtěl bych vědět, zda bys mi mohl pomoct. Tvar potresti není zakázán tím, že stojí za se. V jiné situaci Non sapevo se sarebbe venuto znamená „Nevěděl jsem, zda přijde“ z minulého hlediska. Podmínkové se a otázkové se mají odlišnou stavbu.

Co mám dělat: zkrácení infinitivem

Non so cosa fare. Nevím, co dělat. Non so se partire. Nevím, zda odjet. Člověk, který neví, je zároveň tím, kdo má jednat. Infinitiv tu často vyjadřuje rozhodování o dalším kroku a zní velmi přirozeně.

Non so cosa deve fare Anna však znamená „Nevím, co má Anna udělat“. Zkrácení na Non so cosa fare by přesunulo úkol z Anny na samotného mluvčího. Při převodu kontroluj nejen délku věty, ale také vykonavatele činnosti.

Osm otázek a dvě podmínky

Převeď do nepřímé otázky: 1. Verrà Luca? 2. Dove abita Sara? 3. Quando parte il treno? 4. Che cosa cerchi? 5. Perché piangi? 6. Come funziona? 7. Puoi aiutarmi? 8. Otázku pro sebe Parto o resto? Všechno řeš z dnešního pohledu; poslední větu zkrať.

1. Non so se verrà Luca. Nevím, zda Luca přijde.
2. Non so dove abita Sara. Nevím, kde bydlí Sara.
3. Mi chiedo quando parte il treno. Přemýšlím, kdy vlak odjíždí.
4. Dimmi che cosa cerchi. Řekni mi, co hledáš.
5. Vorrei sapere perché piangi. Chtěl bych vědět, proč pláčeš.
6. Non capisco come funziona. Nechápu, jak to funguje.
7. Ti chiedo se puoi aiutarmi. Ptám se tě, zda mi můžeš pomoct.
8. Non so se partire o restare. Nevím, zda odjet, nebo zůstat.

Nakonec odliš Se piove, resto a casa, „Jestli prší, zůstanu doma“, a Se hai tempo, chiamami, „Jestli máš čas, zavolej mi“. Obojí stanovuje podmínku následného jednání. Žádná z těchto dvou vět nepředává otázku po slovese vědění nebo dotazování.

Příště si u každého se zkus dosadit české „zda“, nebo „za podmínky, že“. Rozdíl se pak snáz přenese do vlastních vět. Pro další poslech využij nabídku italských videolekcí a při kontrole slovesných způsobů otevři přehled italské gramatiky. U nepřímé otázky si vždy ponech význam původního dotazu.