Sentire a ascoltare: slyšet, poslouchat i cítit

Slyšíš rádio, ale neposloucháš, co v něm říkají. Takovou situaci italština snadno vyjádří větou Sento la radio, ma non la ascolto. Jenže sentire umí také cítit vůni, chlad nebo bolest a někdy samo znamená pozorně poslouchat. Při dalším poslechu v italských videolekcích proto sleduj celou situaci, ne pouze český překlad slovesa.

Vjem a pozornost

Sentire pojmenovává sluchový vjem. Sento un rumore in cucina. „Slyším nějaký hluk v kuchyni.“ Ascoltare zdůrazňuje naslouchání, zaměření pozornosti. Ascolto la spiegazione dell'insegnante. „Poslouchám vysvětlení učitele.“ V první větě se hluk dostává k tvým uším, ve druhé se snažíš sledovat obsah.

Ti sento, ma non ti sto ascoltando. „Slyším tě, ale právě tě neposlouchám.“ Může to znít trochu nezdvořile, významový rozdíl je však jasný. Obrácená situace také existuje: Ti ascolto, ma ti sento male. „Poslouchám tě, ale špatně tě slyším.“ Pozornost věnuješ, jen zvuk není dostatečně srozumitelný.

Nedělej z rozdílu pasivní a aktivní činnosti neporušitelné pravidlo. Senti questa canzone! může znamenat „Poslechni si tuhle píseň!“ a Senti, ti devo dire una cosa je „Poslyš, musím ti něco říct“. Sentire zde pozornost naopak vyžaduje. Podobně Ascolta! může uvést důležité sdělení. Rozdíl existuje, ale běžná řeč vytváří překryvy.

Sentire nejsou jen uši

Sentire un odore znamená cítit pach či vůni. Sento odore di pane appena sfornato. „Cítím vůni čerstvě upečeného chleba.“ Sentire un sapore je cítit chuť. In questa salsa sento il limone. „V téhle omáčce cítím citron.“ Bez dalšího kontextu nepřekládej sento jako „slyším“, i když je to první význam, který sis zapamatoval.

U doteku a tělesného pocitu použiješ například Sento il freddo sulle mani, „Cítím chlad na rukou“, nebo Sento il tessuto ruvido sotto le dita, „Pod prsty cítím drsnou látku“. Sentire dolore je cítit bolest. Sento dolore alla spalla. „Cítím bolest v rameni.“ Tyto věty pojmenovávají vjem; sloveso ascoltare do nich nepřesouváme jen proto, že je něco velmi intenzivní.

Sentire může znamenat i dozvědět se či slyšet nějakou zprávu. Hai sentito la notizia? „Slyšel jsi tu zprávu?“ Otázka se může ptát na znalost události, ne na kvalitu reproduktoru. Ho sentito parlare di questo libro. „Slyšel jsem o téhle knize.“ Nemusíš přitom znát její obsah.

Mi sento bene a sento bene

Sentirsi popisuje, jak se cítíš. Oggi mi sento bene. „Dnes se cítím dobře.“ Sentire bene bez zvratného zájmena se bez dalšího předmětu obvykle vztahuje ke sluchu: Da qui sento bene. „Odtud dobře slyším.“ Malé mi tak mění celou zprávu, kterou sděluješ.

Ti senti stanco? „Cítíš se unavený?“ Mi senti bene? „Slyšíš mě dobře?“ V druhé větě je mi předmětem „mě“, nikoli součástí sentirsi: podmět jsi ty a slyšíš mě. Pomůže otázka, kdo co vnímá. Není dobré rozhodovat pouze podle přítomnosti některého krátkého zájmena.

Formálnější či literárnější udire znamená slyšet: Ho udito una voce lontana. „Zaslechl jsem vzdálený hlas.“ Origliare je tajně poslouchat, odposlouchávat. Qualcuno origlia dietro la porta. „Někdo tajně poslouchá za dveřmi.“ Poslední věta přidává utajení, které běžné ascoltare samo neobsahuje.

Deset kontextů k doplnění

Doplň sloveso podle výslovně uvedeného významu. 1. Io ... un tuono (slyším). 2. ... con attenzione la lezione (poslouchám). 3. ... odore di fumo (cítím). 4. ... il sale nella minestra (vnímám chuť). 5. ... il freddo sul viso (cítím). 6. ... dolore al piede (cítím). 7. Hai ... la notizia? (slyšel jsi tu zprávu). 8. Oggi mi ... stanco (cítím se). 9. Da qui non ... bene (neslyším). 10. Non ..., questa conversazione è privata (neposlouchej tajně).

Řešení: Io sento un tuono. Ascolto con attenzione la lezione. Sento odore di fumo. Sento il sale nella minestra. Sento il freddo sul viso. Sento dolore al piede. Hai sentito la notizia? Oggi mi sento stanco. Da qui non sento bene. Non origliare, questa conversazione è privata.

V kontextu pozorného poslechu je přirozené také Sento con attenzione la lezione. Sloveso ascoltare pozornost zdůrazňuje přímo, ale sentire tento význam nevylučuje. Poslední věta vytváří záporný pokyn Non origliare, „Neodposlouchávej“.

Tři dvojice ukazují změnu pohledu: Sento la musica říká „Slyším hudbu“, ale podle situace i „Poslouchám hudbu“; Ascolto la musica zdůrazňuje poslech. Hai sentito la notizia? se může ptát na znalost zprávy, Hai ascoltato la notizia alla radio? na její poslech v rádiu. Třetí dvojice je Sento bene, „Dobře slyším“, a Mi sento bene, „Cítím se dobře“. Zájmeno mi tu přesouvá sdělení od sluchu k vlastnímu stavu. Naopak Senti! a Ascolta! mohou oba přitáhnout pozornost jako české „Poslyš!“; význam se v této situaci překrývá.

Řekni si jednu větu o tom, co slyšíš, jednu o tom, co právě posloucháš, a jednu o tom, jak se cítíš. Rozdíl tak získá konkrétní podobu. V poslechu pokračuj přes italské videolekce a opakování sloves můžeš doplnit produktem Slovesa italsky hravě.