Parlavo, ero, facevo: jak se tvoří imperfetto

Da piccolo parlavo poco. „Jako malý jsem málo mluvil.“ Na konci parlavo uslyšíš část, která ti otevře celý nový čas: imperfetto. Jeho pravidelné tvary mají příjemně opakující se stavbu. Když znáš několik kmenů a jednu osobní řadu, dokážeš mluvit o tom, co lidé dělávali, věděli nebo měli rádi. Výslovnost si spoj s větami z italských videolekcí.

Tři skupiny, stejné osobní zakončení

U pravidelných sloves zachováš kmen a samohlásku charakteristickou pro skupinu. Od parlare vyjde parlav-, od prendere prendev-, od dormire dormiv-. Potom připojíš podle osoby o, i, a, amo, ate, ano. Výsledné celé koncovky jsou u první skupiny avo, avi, ava, avamo, avate, avano.

Řada parlare zní: io parlavo, tu parlavi, lui/lei parlava, noi parlavamo, voi parlavate, loro parlavano. Parlavamo italiano a scuola. znamená „Ve škole jsme mluvili italsky.“ I miei amici parlavano molto. znamená „Moji kamarádi hodně mluvili.“ V první osobě množného čísla nezapomeň na v: přítomné parliamo a minulé parlavamo jsou různé tvary.

Druhá skupina má prendevo, prendevi, prendeva, prendevamo, prendevate, prendevano. Prendevi l'autobus ogni mattina. „Každé ráno jsi jezdil autobusem.“ Třetí skupina: dormivo, dormivi, dormiva, dormivamo, dormivate, dormivano. Dormivate nella stessa camera. „Spávali jste ve stejném pokoji.“ Každou řadu si přečti se zájmeny a potom bez nich.

Essere potřebuje vlastní řadu

Velmi časté essere si zapamatuj samostatně: ero, eri, era, eravamo, eravate, erano. Nenapodobuje pravidelné prendevo. První tři tvary nemají žádné v, které bys do nich měl dopisovat. Množné číslo už v má, ale pořád vychází ze zvláštního základu era.

Ero molto timida. znamená „Byla jsem velmi stydlivá“. Eravamo spesso in giardino. znamená „Často jsme bývali na zahradě“. Le finestre erano aperte. znamená „Okna byla otevřená“. Sloveso essere samo neukazuje rod, ten případně vyjádří přídavné jméno. Muž tedy řekne ero timido, žena ero timida.

Imperfetto je jednoduchý čas, takže před něj nepřidáváš ho ani sono. Minulost už obsahuje tvar ero nebo parlavo. Věta Io parlavo nepotřebuje další pomocné sloveso. Podmětové zájmeno můžeš vynechat, pokud není důvod osobu zdůraznit nebo ji kvůli kontextu upřesnit.

Fare, dire a bere mají delší základ

U několika velmi běžných sloves nestačí odříznout konec dnešního krátkého infinitivu. Použij facevo, dicevo a bevevo. Za těmito začátky pokračuje stejná osobní řada jako u pravidelné druhé skupiny: facevi, faceva, facevamo, facevate, facevano. Podobně dicevamo a bevevano.

Facevo i compiti dopo pranzo. „Dělával jsem úkoly po obědě.“ La maestra diceva sempre la stessa frase. „Učitelka říkávala vždy stejnou větu.“ Bevevamo acqua durante il viaggio. „Během cesty jsme pili vodu.“ U každé věty zkus změnit podmět: já, my, oni. Díky tomu se nebudeš spoléhat jen na naučené první osoby.

Ani avere nemusíš v tomto čase považovat za zvláštní překážku. Má pravidelnou řadu avevo, avevi, aveva, avevamo, avevate, avevano. Avevamo un cane. znamená „Měli jsme psa“. Přítomné ho tě k tvaru imperfetta nedovede, vycházej z infinitivu avere.

Modální slovesa a mizící isc

Potere, dovere a volere se v imperfettu tvoří pravidelně: potevo, dovevo, volevo. Stejně postupují jejich další osoby: potevamo, dovevate, volevano. Volevo una bicicletta rossa. „Chtěl jsem červené kolo.“ Dovevamo tornare alle sei. „Měli jsme se vrátit v šest.“ Infinitiv za modálním slovesem zůstává infinitivem.

U sloves jako finire a capire zapomeň pro imperfetto na rozšíření isc z přítomného času. Přítomné finisco přejde na finivo, capisco na capivo. Finivano la scuola alle due. znamená „Končívali ve škole ve dvě“. Tvar finiscivo by jen nesprávně přenesl přítomný základ do minulosti.

Z dnešního dne do dětské vzpomínky

Přepiš pět vět do imperfetta a změň osoby podle zadání: Parlo poco na my; Prendi l'autobus na oni; Dormiamo molto na já; Faccio i compiti na vy; Finisco presto na ona. Přidej na začátek Da bambini nebo Da bambino/Da bambina tam, kde se hodí.

Řešení: Parlavamo poco, „Málo jsme mluvili“; Prendevano l'autobus, „Jezdili autobusem“; Dormivo molto, „Hodně jsem spal nebo spala“; Facevate i compiti, „Dělali jste úkoly“; Finiva presto, „Končívala brzy“. Nakonec vytvoř dvě vlastní věty s ero a avevo. Například: Da bambina ero timida, „Jako malá jsem byla stydlivá“, a Avevo un cane, „Měla jsem psa“. Při kontrole sleduj nejprve osobu, potom samohlásku před v a nakonec případný nepravidelný základ.

Časuj nahlas po osobách, ale hned za každý tvar připoj krátkou větu. Díky tomu se z koncovek stane použitelná řeč. K pravidelnému opakování se vrať k italským videolekcím a k přehledu italské gramatiky. V dalším kroku už budeš vybírat imperfetto podle toho, co chceš vyprávět.