Sapevo, ho saputo, volevo, ho voluto: stejná slovesa, jiný význam

Sapevo il suo nome a Ho saputo il suo nome ieri. V češtině rozdíl přeložíš přirozeně: „Věděl jsem, jak se jmenuje“ a „Včera jsem se dozvěděl, jak se jmenuje“. Změnil se čas a s ním i způsob, jakým znalost představuješ. U modálních sloves bude význam vyžadovat ještě pečlivější čtení kontextu. Celé rozhovory si procvičuj také v italských videolekcích.

Sapere: znalost a získání informace

Sapevo často popisuje stav vědění v minulém okamžiku. Sapevo già che il negozio era chiuso. „Už jsem věděl, že obchod je zavřený.“ Neříkáš, kdy ses to dozvěděl. Informace už byla součástí toho, co jsi v dané chvíli věděl.

Ho saputo může představit právě získání zprávy: Ho saputo della riunione solo stamattina, „O schůzce jsem se dozvěděl až dnes ráno“. Důležité je, že v příběhu přibyla nová informace. Podobně Quando ho saputo la notizia, ho chiamato mia sorella, „Když jsem se dozvěděl tu zprávu, zavolal jsem sestře“.

V záporu si rozdíl hlídej obzvlášť: Non sapevo niente, „Nic jsem nevěděl“, popisuje nevědomost. Non ho saputo niente, „Nic jsem se nedozvěděl“, může shrnovat neúspěšné získávání informací. Sapere má i význam umět, například Sapevo nuotare, „Uměl jsem plavat“. Nepřekládej tedy každý jeho tvar jen jedním českým slovesem.

Conoscere: znal jsem ji, nebo jsme se seznámili

Conoscevo Marta già da tempo. znamená „Martu jsem znal už dlouho“. Máš znalost člověka jako trvající stav. Ho conosciuto Marta a un corso. znamená „S Martou jsem se seznámil na kurzu“. V tomto kontextu passato prossimo vyjadřuje setkání, kterým známost začala.

Podobně Conoscevo bene la città, „Město jsem dobře znal“, popisuje orientaci nebo obeznámenost. Samotné ho conosciuto ovšem nemusí vždy znamenat osobní seznámení při jediném setkání. Podle doplnění může shrnout zkušenost nebo poznání. Drž se celé věty, ne slovníkové rovnice „passato prossimo vždy znamená potkat“.

Potere: možnost a využitá příležitost

Potevo partire alle sei, ma ho preferito aspettare. „Mohl jsem odjet v šest, ale raději jsem počkal.“ Imperfetto označuje existující možnost. Samo o sobě nepotvrzuje, že se odjezd uskutečnil. Druhá část věty vysvětluje, co mluvčí skutečně udělal.

Sono potuto partire alle sei e sono arrivato in tempo. „Mohl jsem odjet v šest a dorazil jsem včas.“ V tomto událostním vyprávění jde o možnost, kterou se podařilo uskutečnit. Non ho potuto aprire il file perché era danneggiato. „Nemohl jsem otevřít soubor, protože byl poškozený.“ Záporné passato prossimo tu shrnuje konkrétní neúspěch nebo překážku.

I v imperfettu může širší vyprávění ukázat, že člověk možnost využíval: D’estate potevo usare la piscina e ci andavo spesso, „V létě jsem mohl používat bazén a často jsem do něj chodil“. Samotné potevo tedy neznamená, že příležitost zůstala nevyužitá. Výsledek dopovídá okolní text.

Dovere a volere bez zkratek

Dovevo consegnare il lavoro venerdì, ma non ci sono riuscito. „Měl jsem práci odevzdat v pátek, ale nepodařilo se mi to.“ Povinnost existovala, splnění z imperfetta nevyplývá. Ho dovuto consegnare il lavoro venerdì e l'ho inviato alle cinque. „Musel jsem práci odevzdat v pátek a odeslal jsem ji v pět.“ Konkrétní uskutečnění zde potvrzuje i pokračování.

Zápor není obyčejné přepnutí stejné myšlenky. Non dovevo lavorare, „Nemusel jsem pracovat“, znamená nepřítomnost povinnosti, případně podle kontextu „neměl jsem pracovat“. Neříká automaticky, zda jsi nakonec pracoval. Také Non ho dovuto lavorare domenica znamená „V neděli jsem nemusel pracovat“: shrnuje, že v konkrétním případě povinnost nevznikla. Není to totéž jako Non ho potuto lavorare domenica, „V neděli jsem nemohl pracovat“, které mluví o nemožnosti. Pro jednoznačné „nemusel jsem a také jsem nepracoval“ výsledek dopověz.

Volevo parlare con te, ma sei partito. „Chtěl jsem s tebou mluvit, ale odjel jsi.“ Záměr nevyšel. Ho voluto parlare con il direttore e gli ho spiegato tutto. „Chtěl jsem mluvit s ředitelem a všechno jsem mu vysvětlil.“ Událostní ho voluto často zdůrazní rozhodnutí či prosazení vůle. Non ho voluto firmare přirozeně znamená „Nechtěl jsem podepsat“, v konkrétní situaci odmítl jsem. Není to obecné pravidlo, že kladné voluto překládáš vždy „zkusil jsem“.

Rozhodni podle důkazů ve větě

Vyber tvary pro tři situace: informaci už jsi znal; včera ses seznámil s kolegyní; mohl jsi odjet, ale zůstal jsi. Řešení: Sapevo già tutto, „Už jsem všechno věděl“; Ieri ho conosciuto una collega, „Včera jsem se seznámil s kolegyní“; Potevo partire, ma sono rimasto, „Mohl jsem odjet, ale zůstal jsem“. Nakonec k Dovevo telefonare připoj dvě různá pokračování: ma ho dimenticato di farlo, „ale zapomněl jsem to udělat“, nebo e ho telefonato subito, „a hned jsem zavolal“. Obě podoby ukazují, proč samotné dovevo výsledek nerozhodne.

Při čtení podtrhni nejen sloveso, ale i pokračování, které potvrzuje výsledek. U modálních sloves právě tam často leží nejdůležitější informace. K dalším situacím využij nabídku italských videolekcí a známé tvary si připomeň s přehledem italské gramatiky. Překlad pak vybírej podle celého sdělení.